Šimek (KDU-ČSL) poukazuje na situaci, kdy se opět peníze rozdělují do dvou odlišných hromádek. Jeho proslov poukazuje na nejasnosti v přerozdělování dotací mezi krajskými a obecními úřady, což je téma, které se nedávno stalo předmětem debaty. Senátor Šimek vyzval k transparentnosti a férovosti ve financování školství a souvisejících služeb.
Během jednání byly prezentovány tabulky, které ukazují rozdílné částky pro jednotlivé kraje. Například Jihočeský kraj evidoval částku 70 milionů korun, zatímco kolega Bednář uváděl pouze 40 milionů korun. Tyto nesrovnalosti jasně dokazují chaos v aktuálním systému financování a komplikovanost interpretace údajů.
Dále Šimek zdůraznil zásadní problém nastavení rozpočtového určení daní v České republice. Podle jeho slov obce, které zajišťují provoz škol, mají pevně stanovené příspěvky za každého žáka. To znamená, že školy mohou dostávat finance nejen za děti ze své obce, ale i za ty z okolních obcí. Na druhou stranu kraje nemají obdobné pravidlo pro svou činnost.
Kraje se historicky podílely na zřízení středních škol i dalších vzdělávacích institucí jako jsou základní umělecké školy či domy dětí. S postupem času však mnoho těchto zařízení přešlo pod správu měst a obcí – avšak peněžní prostředky určené původně na jejich provoz zůstaly stále v rozpočtech krajů.
Šimek také vyjádřil souhlas s iniciativou o projednání ústavní stížnosti týkající se této problematiky ve sněmovně jako možného řešení situace nedostatku financování školských institucí. Upozornil však na skutečnost, že ne všechny politické strany vyvinuly potřebnou aktivitu k diskusi o změnách rozpočtového určení daní.
Na závěr senátor upozornil také na to, jak některé kraje předávaly závodní nebo školní stravovací služby soukromým firmám.Dopady tohoto kroku byly znatelné: kraje tím ušetřily značné finanční prostředky spojené s náklady na provoz a rekonstrukci kuchyní především díky převodu odpovědnosti na externÍ partnery.
Celkově tedy Šimek volal po spravedlivém přerozdělování finančních prostředků takovým způsobem aby efektivně pokrývalo skutečné potřeby vzdělávání jak přímo ve školách tak i větevmi jako domy dětí či kulturní centra.Šimek (KDU-ČSL) kritizuje stávající situaci, kdy se opět peníze rozdělují na dvě skupiny, což výrazně oslabuje rozpočty krajů. V poslední době došlo k úpravám ve financování stravovacího sektoru, které se vrátilo na kraje. Toto rozhodnutí přináší pro kraje značnou finanční zátěž, neboť musí pokrýt náklady spojené s provozem zařízení a to i v případech, kdy tato zařízení dlouhodobě nefungovala. Důsledkem je ochromení rozpočtových plánů krajských vlád.
Dále Šimek poukazuje na to, že schválený konsolidační balíček za rok 2023 měl rovněž významný dopad na systém zaměstnanců ve školství. Minulý ministr uvažoval o redukci nepedagogických pracovních míst až o sedmnáct tisíc; nakonec byl tento zásah zmírněn a vedlo ke zrušení pouze sedmi tisíc pozic. Spory okolo těchto změn jasně ukázaly napětí mezi potřebou šetřit a nezbytností zachovat určité pracovní pozice.
V rámci tohoto konsolidace bylo stanovené pravidlo ohledně platového systému – prostředky určené pro pedagogy a nepedagogy byly sloučeny do jedné hromádky. Toto řešení umožňuje ředitelům škol větší flexibilitu při alokaci financí podle potřeby jednotlivých pozic. Avšak tato změna nemusí být vždy ku prospěchu pedagogům; někteří ředitelé totiž mohou přednostně investovat do platů nepedagogických pracovníků na úkor učitelů.
V současnosti čelíme situaci, kdy jsou platy pedagogického personálu pod tlakem kvůli rozhodnutím ze strany školních vedení během přechodného období implementace konsolidačního balíčku. Mnozí ředitelé si možná uvědomili příležitost k využití prostředků jiným způsobem než bylo původní zamýšlení – tedy k posilování platového místa bezpečnosti spíš než vzdělání.
Vzhledem k těmto okolnostem by měly krajské samosprávy zvážit optimalizaci pracovních pozic skrytou pod “hromádkami” peněz směřujících zpět ke státnímu aparátu. Z hlediska Šimka je zapotřebí nejen reflexe o aktuální situaci zaměstnanosti ve vzdělávacím sektoru, ale i aktivních kroků ze strany zřizovatelů škol k optimalizaci výdajového modelu takovým způsobem, aby se vyhnuli dalším potížím s nedostatkem finančních prostředků.
Je rovněž důležité mít povědomí o tom jako správci těchto institucí fungují – mají přehled o regionálních potřebách a možnostech efektivního využití zdrojů v konkrétních lokalitách ve snaze nalézt vhodné řešení problému s dostupností financování pro klíčové posty v oblasti vzdělávání a dalších aktivitách veřejného zájmu.Šimek (KDU-ČSL) se vyjádřil k rozdělování financí v oblasti školství, když uvedl, že se opět objevují dva různé přístupy. Podle něj je důležité, aby tyto prostředky byly spravedlivě distribuovány a aby měla každá škola možnost efektivně řídit své aktivity. Významným aspektem této problematiky je stanovování pravidel pro fungování školských zařízení tak, aby vyhovovala potřebám dětí a učitelů.
Dalším klíčovým bodem jeho prohlášení je otázka slučování škol. Mnozí starostové po celé České republice si uvědomují, že jejich místní školství většinou funguje efektivně s podporou státu. Je pravdou, že z finančního hlediska jsou méně zainteresováni na provozních nákladech škol jako svícení či topení, protože většinou hradí jen drobný zlomek těchto výdajů ze svých rozpočtů.
Na rozdíl od minulosti umožňuje aktuální model financování uskutečnit menší počty žáků ve třídách – například 12 až 17 dětí namísto tradičních 30 nebo více. Dává to učitelům příležitost lépe pracovat s každým dítětem individuálně a zlepšuje kvalitu vzdělávání. Tento postup však sebou nese i určitá negativa; vznikají nepedagogické pozice navíc bez dostatečné racionalizace a optimalizace prostředků.
Starostové mohou nakonec zjistit, že udržovat dvě malé školy s menším počtem žáků může být ekonomicky výhodnější než sloučení do jedné větší instituce. Jelikož stát kryje podstatnou část nákladů na školy, zdá se pro ně výhodné nezapojit se do toho procesu redukce – což může vést ke stagnaci inovací v oblasti vzdělávání.
Budoucnost samosprávy v této věci bude záviset na rozhodnutí starostů: zda budou pokračovat ve stávajícím systému nebo zváží investice do modernějších technologií pomocí dotací z státního fondu životního prostředí. Pokud investují do lepšího vybavení kuchyní například konvektomaty místo současného množství personálu ve stravovacích provozech, mohli by tak snížit provozní náklady.
Na druhé straně existují progresivní starostové jako Petr Vícha či Michael Canov, kteří už udělali kroky vedoucí k efektivnějšímu fungování svých školských zařízení bez čekání na legislativní změny. Jejich úspěchy by mohly být inspirací pro ty ostatní; avšak mnozí možná spíš začnou iniciovat změny až poté co bude novela schválena a stanoveno jasné dotažení nových pravidel ze strany zákona.
Celkově Šimek (KDU-ČSL) vyjadřuje podporu navrženému zákonu o slučování škol podle návrhu Poslanecké sněmovny s očekáváním pozitivních dopadů jeho implementace na české vzdělávání.Šimek (KDU-ČSL) upozorňuje, že se opět rozdělují finanční prostředky na dvě distinctní skupiny, což může mít vliv na různé oblasti, jako je například podpora sportu a školních stravovacích programů. Tato situace ukazuje na potřebu efektivního a spravedlivého rozdělení zdrojů tak, aby se zajistily optimální výsledky pro všechny zúčastněné.
Podle Šimka je důležité, abychom hleděli na to, jakým způsobem jsou peníze alokovány. Věřím, že současná diskuse o financování sportu je příležitostí k nastavení nových standardů a inovativních přístupů podporujících zdravý životní styl dětí a mládeže. Úspěšný start do této oblasti může pomoci zvýšit účast mladých lidí ve sportovních aktivitách.
Dalším klíčovým aspektem je, jak obědové programy ve školách přispívají ke kvalitě života dětí. Pro mnoho studentů představuje oběd ve škole jediné teplé jídlo během dne. Šimek (KDU-ČSL) upozorňuje na nutnost zajistit kvalitní stravu pro všechny děti bez ohledu na jejich socioekonomické pozadí. Je nezbytné podporovat iniciativy zaměřené na zlepšení nabídky jídel v školách.
Dále bychom měli zvážit důsledky nedostatečného financování těchto oblastí. Opomenutí podpory sportu či slabší školní jídelny mohou mít dlouhodobé negativní efekty nejen na fyzické zdraví dětí, ale také jejich akademické výsledky a psychický rozvoj. Z tohoto pohledu by měly být prioritou reformy zaměřené na lepší ochranu zdraví mladé generace.
Šimek (KDU-ČSL) rovněž zdůraznil význam kolektivního úsilí při realizaci těchto cílů; spolupráce mezi různými institucemi a samosprávami může vést k efektivnější alokaci zdrojů a celkové zlepšení kvality služeb nabízených dětem i rodičům.
Závěrem lze říci, že adekvátní rozdělení peněz není pouze otázkou administrativního rozhodnutí; jde o promyšlený proces ovlivňující budoucnost našich dětí i celé společnosti jako takové. Šimek (KDU-ČSL) tedy věří v možnost konstruktivních změn vedoucích k udržitelné podpoře sportu i ke zlepšení dostupnosti teplého jídla ve školách pro všechny žáky bez výjimky.