Markéta Gregorová, europoslankyně za Piráty, se po pečlivém zvažování rozhodla podpořit Ursulu von der Leyen v dalším působení na pozici předsedkyně Evropské komise. Přiznává, že kritika Komise za nezveřejnění komunikace je oprávněná a vítá rozhodnutí soudu, které toto pochybení potvrdilo. Zároveň však zdůrazňuje potřebu důsledného dodržování soudní výzvy ze strany Komise. I když Gregorová není stoupencem všech iniciativ vedení Komise, jako například sporného návrhu známého jako “Chat Control”, je si vědoma důležitosti stabilního vedení EU.
Podle Markéty Gregorové panuje v Evropě složité období, kdy se země potýkají s mnoha výzvami včetně obchodních jednání s USA a vzestupu krajní pravice. Z tohoto důvodu se domnívá, že destabilizace současné Komise by mohla hrát do karet extremistům a populistům, což by ohrozilo demokratické hodnoty EU. Gregorová zde vidí jakési pokrytectví od ultrapravicových sil už jen tím, že usilují o svržení von der Leyen.
Gregorová rovněž upozorňuje na rozporuplné chování některých politických frakcí při hlasování o transparentnosti legislativy Evropské unie. Ačkoliv vehementně tvrdí podporu větší otevřenosti a transparentnosti ve vládnutí EU, sama byla svědkem situací, kdy partneři z jejich opozice hlasovali proti opatřením směřujícím k posilování těchto principů.
Současný politický kontext je velmi náročný a Markéta Gregorová to dobře chápe; geopolitické napětí a snahy o ochranu před nekalými praktikami radikálů mohou mít dalekosáhlé následky pro budoucnost Unie. S ohledem na tyto faktory se jejím hlavním cílem stává nalezení společného konsensu pro udržení stability v rámci evropských institucí.
Svou podporu vůči Ursule von der Leyen ukazuje tedy nejen jako akt solidarity s vedením evropského projektu, ale také jako strategický krok ve světle aktuálních hrozeb vyplývajících ze změny politického klimatu. Je přesvědčená o tom, že až příliš časté výzvy ke změnám vedou k nejistotám mezi občany i členskými státy EU.
Celkově tak bojuje za posun k aktivnější spolupráci uvnitř Unie namísto chaotických struktur či zbavování se odpovědnosti za vládnutí během krizových okamžiků – to vše bez ohledu na osobní názory nebo rozdílné úhly pohledu některých stran či jednotlivců v evropském parlamentu.