Karel Haas z ODS se ve svém vystoupení zaměřil na otázku, zda je možné “proinvestovat” z veřejného dluhu. Vyzval vicepremiéra k odpovědi na tři konkrétní výhrady, které podle něj stávající praxi využívání státního dluhu značně zpochybňují. Podle Haase není realistické spoléhat se na to, že investice financované prostřednictvím dluhů mohou skutečně vyvážit náklady spojené s tímto dluhem.
Haas nejprve upozornil na základní ekonomický princip: dlouhodobý růst ekonomiky musí překonat úrokové sazby za státní dluhopisy. Aktuálně stát platí za desetileté bondy kolem 4,9 %. Naopak průměrný roční růst českého hospodářství se pohybuje okolo 2 %. Tato nerovnost tedy naznačuje, že vláda si vlastně nefész koleduje o problémy, když spoléhá na proinvestování.
Druhá výtka se týkala omezených kapacit české ekonomiky. Haas argumentuje tím, že i kdyby bylo k disposici více peněz, reálné kapacity v průmyslu a laboratořích neumožňují takový skok v produkci a růstu HDP jako by bylo nutné k pokrytí nákladů spojených s dluhem.
Na závěr nastínil třetí kritickou poznámku ohledně plánovaných investic. Podle Haase není schválený fiskální plán slibující vyšší míru investic založený na solidní analýze; konkrétně zmínil tabulku z plánu ukazující stabilitu národních financovaných investic bez jasného růstového trendu – pohybující se od 4 % dostatečným dílem let.
Haas nabádal vládu k reakci a otevřel debatu o tom, jak přistupovat k současnému zadlužení státu a zároveň zajistit odpovídající rozvoj ekonomik i přes slabiny systému. Výzva byla o to důležitější v kontextu komplikované finanční situace mnoha domácností a firem v Česku po pandemic chutných otřesech ekonomik.
Napříč celým idealismem prorůstové politiky spatřuje Haas potřebu realistického přístupu při hodnocení dopadů daného zadlužení na budoucnost země – co může být například efektivní jen teoreticky nemusí mít reálnou oporu v dosažitelnosti praktických cílů po obraně takových vizí ve sněmovních jednáních.