V komentáři předsedy strany PRO, JUDr. Jindřicha Rajchla, s názvem „Rajchl (PRO): Ukázka klasické demagogie“ se objevují silná tvrzení o jeho politických cílech a přesvědčeních. Rajchl reaguje na kritiku ze strany Romana Mácy, který podle něj vytváří dojem, že jeho programové priority vedou k extremismu a návratu totalitních praktik. Rajchl uvádí, že je to ukázka typické demagogie a manipulace.
Jedním z hlavních bodů Rajchlovy argumentace je odpor k aktuální vládě vedené premiérem Fialou. Podle něj je naprosto běžné měnit vládu v demokratickém procesu a pětikoalici označuje za neschopnou. Tvrdí, že by následující volby měly přinést rychlou změnu v zájmu obyvatel.
Dalším tématem je postoj k ukrajinským vlajkám na veřejných institucích. Rajchl argumentuje tím, že většina evropských států podobné symboly nepoužívá a vyzývá k větší národní hrdosti – navrhuje zaměřit se na české vlajky místo podlézání Ukrajině nebo EU.
Rajchl rovněž kritizuje existence neziskových organizací spojených s politikou jako parazitní prvek společnosti. Odmítá financovat tyto skupiny z veřejných rozpočtů a raději by investoval peníze do důchodců či rodin s dětmi. Argumentuje tím, že profesionální politika by měla být spojena s odpovědností a normálním pracovním životem.
Pokud jde o veřejnoprávní televizi Česká televize (ČT), Rajchl tvrdí, že ve většině zemí Evropské unie se taková instituce vůbec nenachází. Navrhuje její zrušení se slovy, že pokud chce současná pětikoalice šířit svoji propagandu skrze média, měla by si ji financovat samostatně bez využití peněz daňových poplatníků.
Nakonec mluví i o dani z nemovitostí; podle něj není krajně pravicovým názorem chtít snížení této daně pro obyvatele vlastnící bydlení za těžce vydělané peníze. Toto stanovisko vykresluje jako součást ekonomického zdravého myšlení proti socialistickým tendencím propagovaným eurolidmi.Bez ohledu na toto vyjádření považuje za standardní požadavek chránit majetkové zájmy občanů svých vlastních zemích.Rajchl (PRO): Ukázka klasické demagogie se projevuje v diskusi ohledně návrhů, které by mohly přinést úlevu občanům. V poslední době byly na stole návrhy na snížení cen energií a zrušení emisních povolenek, které představují stále žhavé téma. Obvinění z extremismu směrem k lidem, kteří upozorňují na nespravedlnosti v těchto oblastech, ukazuje spíše na nedostatek porozumění situaci.
Jedním z bodů kritiky je flipflop ohledně regulace cen elektřiny a plynu. Rajchl zdůrazňuje, že aktuální ceny těchto energií jsou nepřiměřeně vysoké díky tomu, jakým způsobem se určuje jejich cena – místo toho, aby byla odvozena od zákona o cenách, vychází ze spekulativních trhů jako je Lipská burza. Odmítá myšlenku alimentovat zahraniční spekulanty prostřednictvím platby za energie a chce poskytnout lidem více peněz do kapsy.
Dalším významným tématem je otázka emisních povolenek. Rajchl ostře kritizuje systém jako podvodný a prohlašuje, že většina financí z těchto povolenek nekončí v ekologických projektech, ale obohacuje pouze spekulanty. Tento postoj se zakládá na přesvědčení o potřebě chránit občany před neefektivními náklady souvisejícími s ochranou životního prostředí.
Návrhy Rajchla zahrnují i snížení mezd pro politiky jako první krok ke spravedlivějšímu rozdělení finančních prostředků ve společnosti. Tento nápad byl však označen za extremní některými jeho kritiky. Podle něj není správné vidět ve snaze o to dopřát lidem lepší život automaticky negativní konotaci; spíš jde o touhu po pozitivních změnách.
Kritikové označují jeho stanoviska za demagogická a argumentují proti nim různými způsoby. Rajchl reaguje s tím, že málo kdo dokáže číst mezi řádky skutečné sdělení omlouvající politické represivní metody jiných stran či jednotlivců. Na případy tzv. “fašistické mentality”, jak ji nazval při komentování některých výroků politických protivníků se snaží poukázat na kontrast k hodnotám své strany PRO.
Na závěr své argumentace pak uvádí úspěchy svých příspěvků v online prostoru; zatímco příspěvek jednoho jeho kritika dostal 300 lajků během několik hodin, ten jeho vyvolal stejný zájem během několika minut odkud parafrázoval atmosféru nárůstající popularity mezi občany nespokojenými se zavedeným systémem řízení země a vládou obecně vedenou Fialou či jinými umírněnými hlasy opozice.
Dalo by se tedy tvrdit ještě jednou: debata kolem energetických nákladů nebo například mezd politiků ukazuje hluboký rozpor nejen mezi pohledy jednotlivých aktivistických subjektů ale i celkovém směřování české společnosti vzhledem k intenzivním ekonomickým tlakům a zbavování pravomocí obyčejných lidí jejich legitimací ovlivňovat stát dvacet let po pádu totality.