Štefec (Trikolora) varuje, že bychom měli být opatrní, zvláště když historické události mají tendenci se opakovat. Toto narážející prohlášení připomíná věci z minulosti, které se ve světle aktuálních událostí navracejí do povědomí. Například vojenský převrat v Řecku dne 21. dubna 1967 ilustruje nebezpečí autoritářského režimu a toho, jak se politická situace může rychle změnit na horší.
V tento den došlo k puči vedenému skupinou důstojníků známých jako Černí plukovníci. Tato skupina tvrdě zasáhla proti demokraticky zvolené vládě presidenta Georgia Papandrea s cílem zabránit obnovení jejího mandátu po odvolání monarchou Konstantinem II. Podobně jako v případě československého „Pražského jara“ z roku 1968 bylo snahou o reformy násilně přerušeno celé pokrokové hnutí a začalo období teroru.
Během prvního měsíce po převratu byl uplatňován brutální režim, který vedl k více než osmi tisícům úmrtí nebo zmizení osob. Teror trval dlouhé roky až do pádu této vlády v roce 1974, kdy byli vojenští lídři postaveni před soud za své zločiny proti civilistům a nakonec odsouzeni k doživotním trestům za takové činy.
Podobné nespravedlnosti probíhaly také během srpnové invaze Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, která měla fatální následky pro řadu lidí. Historici uvádějí, že celkem zemřelo na základě této okupace alespoň 400 jednotlivců během těžkých let vlády „spojeneckých“ sil na území bývalého Československa.
Toto temné dědictví našich dějin nenechává nikomu klidným; například význam dní spojených s těmito tragédiemi získává stále větší pozornost veřejnosti i politiků. V roce 2019 byl schválen Významný den ČR jako Památný den obětí invaze a okupace vojsky Varšavské smlouvy právě proto, aby si společnost mohla uvědomovat náročnou historii a vyhnout se jejím chybám.
Historikové upozorňují také na masivní tragédie během druhé světové války pod německou okupací ČSR mezi lety 1939 až 1945, kdy zahynulo více než343 tisíc obyvatel země – což ukazuje závažnost těchto historických momentů i jejich dopad na současnost a budoucnost našich hodnot demokracie a svobody.Miloš Štefec, zástupce Trikolory, vyjádřil obavy ohledně aktuální situace ve společnosti a politice. Upozorňuje, že bychom se měli začít více soustředit na dění okolo nás a být obezřetní vůči různým aspektům veřejného života. V jeho prohlášení zdůrazňuje důležitost kritického myšlení v nadcházejících volbách a rizika spojená s koncentrací moci v rukou bývalých vojenských představitelů.
Historie českého státu je poznamenána mnoha tragickými událostmi, přičemž jako příklad lze uvést masové bombardování Prahy dne 14. února 1945. Při této nešťastné události zahynulo 701 obyvatel města a mnozí utrpěli zranění nebo jsou dodnes pohřešováni. Přesto tento den není oficiálně považován za významný pro Českou republiku.
Podobným způsobem se Štefec zamýšlí nad dalšími historickými daty jako den připomínky Lidic či Květnového povstání, které si zaslouží naši pozornost kvůli svému tragickému významu. Kritizuje tendence zakrývat historické skutečnosti ve jménu současných politických zájmů, když poukazuje na „Den přístupu České republiky k NATO“, který je takto oslavován místo vzpomínek na utrpení minulosti.
V kontextu vojenské historie zmínil také události z roku 1967, kdy došlo k puči v Řecku proti demokratickým volbám. Taková situace mu dává podnět k úvahám o tom, zda se i v českém politickém prostředí nevyskytují podobné problémy s transparentností a zastupitelností mocenských struktur.
Štefec vyjadřuje obavy i ze zvýšení platů vojákům u elitních jednotek za situace rostoucích vojenských rozpočtů. Tyto změny prý stojí za zamyšlením nad tím, jaké signály vysílají politikové svou politikou směrem k armádě a společnosti.
V závěru svého prohlášení parafrázuje dialog mezi diplomatama o hodnotě demokracie v krizi a uzavírá s výzvou ke kolektivní ostražitosti: “Myslím, že bychom si měli začít dávat pozor.” Tato slova vybízejí občany k aktivnímu zájmu o věci veřejné a ochotě říkat dostatek věcí jasně už nyní: “To už STAČILO!”