Petr Lachnit, člen ANO, se ve svém komentáři zaměřil na nedávnou událost kulatého stolu, kde byla podle něj moderátorka příliš aktivní a pletla si roli moderátora s pozicí investigativního novináře. Tvrdí, že takové chování je nešťastné a zkresluje podstatu diskuse. Kulatý stůl by měl umožnit výměnu názorů a hledání společných řešení, nikoli být arénou pro osobní ambice jednotlivců.
Kulatý stůl má symbolizovat rovnost všech zúčastněných, což znamená, že nikdo by neměl mít privilegované postavení. Tato forma diskuse by měla podporovat otevřenou komunikaci a porozumění mezi účastníky. Naopak tehdejší uspořádání připomínalo spíše soud nebo arbitráž než prostor pro vzájemný dialog.
Z jeho zkušenosti vyplývá, že i během formálních jednání se mohou uplatnit nevhodné dynamiky silných osobností skupiny. Moderátorova úloha spočívá v tom udržet debatu na správné cestě bez jeho zásahů do obsahu konverzace; právě to však podle lachita nebylo splněno.
Na dnešních veřejných setkáních často chybí skutečné nasazení pro vzájemnou diskusi; namísto toho sílí tendence vydávat názory bez otevřenosti vůči ostatním pohledům. Diskuze se pak snadno mění na jednostranné prezentace či obhajoby již utvořených postojů jednotlivých účastníků.
Lachnit zdůrazňuje důležitost porozumění rozdílům mezi různými formami setkání – kulaté stoly s cílem hledání shody nelze zaměňovat za pracovní schůzky nebo ověřovací debaty. Upozorňuje také na nutnost vzdělávání v oblasti demokratických principů diskuse už od mládí.
Historie krále Artuše inspiruje k realitě moderních debat: rytíři jeho dvora měli schopnost naslouchat sobě navzájem a ochotu brát v potaz různé názory ve jménu společného dobra. Proto málokdy docházelo k jednomyslným rozhodnutím bez předchozího otestování potenciální hodnoty myšlenek ostatních.
Závěrem Lachnit konstatuje: pokud si neuvědomíme význam kulatého stolu jako místa pro výměnu myšlenek místo souzení či obhajob ostatních názorových pozic, zůstane nám jen prázdný rituál místo skutečné platformy demokratické diskuze.