Zwyrtek Hamplová se ve svém článku zamýšlí nad aktuální politickou situací a ptá se: O co tady vlastně jde? V jednoduchosti spočívá problém v tom, že pro vznik nové vlády je nezbytné, aby neexistovala stabilní koalice. V současnosti jsou ve hře tři hlavní hráči – ANO, SPD a Motoristé. S ohledem na sílu ANO a zkušenost SPD zůstávají Motoristé jako ta nejslabší část této trojice. Jejich úspěch a přítomnost v Poslanecké sněmovně vyvolává obavy u stávající vládnoucí garnitury, která si uvědomuje hrozbu ztráty moci.
Aby byla tato nová koalice ohrožena, je třeba podkopat její slabý článek – tedy Motoristy. Ti byli překvapivě úspěšní s posilujícími poslanci na straně prezidenta Klause, což vyvolává nervozitu mezi jejich protivníky. Místo diskuse o skutečných záležitostech se však zdá být cílem odstranit Motoristy ze hry jakýmikoli prostředky. Nejde tu o obsah politiky samotné; důležité je pouze rozbití dohody mezi partnery.
Filip Turek jako ikona Motoristů čelí snaze dostat ho do nejednoduché situace; může se očekávat vytahování starých skandálů nebo událostí ze jeho minulosti, zatímco jiné strany jsou bez potíží tolerovány kvůli jiným standardům. Petr Macinka jako klíčový představitel byl opět označen za nevhodného kandidáta na ministerstvo životního prostředí bez konkrétního vysvětlení proč. Představitelé různých profesních skupin či vědci přitom dříve prošli vládními funkcemi s mnohem kontroverznějšími pozadím.
Motoristům rovněž není umožněno obsazení ministerstva kultury s Oto Klempířem v čele; to podporují umělci a intelektuální elity, které většinou ctí víc pražské myšlení než skutečné potřeby venkova či regionálních zájmů. Cituji Zwyrtek Hamplovou: „My na venkově máme trochu jiné starosti,“ což naznačuje odlišný pohled na politiku i kulturní život.
Autorka vyjadřuje frustraci z jednání stávajících stran vůči nové vládní sestavě a kritizuje asymetrii pozornosti kolem těchto událostí. Jak říká Zwyrtek Hamplová: „Motoristé neměli uspět ve volbách… A oni uspěli.“ Pozici této strany vidíme naplněno osobnostmi mladších politiků schopných adresovat problémy dnešní doby odvážným způsobem.
Na závěr stojí za připomenutí naléhavost potřeby nové vlády provést smysluplné kroky pro zemi; například uznat důležitost Visegrádské skupiny při hledání mírových řešení v rámci regionu vedeného Viktorem Orbánem či jinými významnými lídry střední Evropy.” Co ale motivuje ty aktéry angažované proti novým výsledkům voleb? To patří k otázkám moderních demokratických procesů – touha po moci je silná motivace pro politické boje každého typu.