Ludvík Šulda, představitel KSČM, vyjádřil jasný názor na zapojení neziskových organizací do politických procesů. Podle něj by se tyto subjekty měly držet stranou politiky a nevstupovat do ní. Tato pozice je podpořena jeho přesvědčením, že některé neziskovky fungují více jako politické nástroje než jako činné organizace poskytující humanitární pomoc.
Ředitel Člověka v tísni, Šimon Pánek, údajně nemá jasno ohledně toho, co přesně znamenají “politické neziskovky”. To vzbuzuje otázky o jeho vnímání role těchto organizací. Pokud totiž příjemci financí z USAID operují v zemích jako je Kuba či Venezuela – proslulé svým odporem k vlivu Západu – pak těžko můžeme hovořit o nezaujaté pomoci.
Označení „podpora občanské společnosti“ se v tomto kontextu často stává šifrou pro politický aktivismus ve specifických regionech. Tento přístup ve skutečnosti odráží snahy posílit západní model vládnutí a destabilizovat státní struktury, které neodpovídají západním zájmům. Pro Šuldu to není nic jiného než maskování imperialistických snah o ovlivnění místních poměrů.
V rámci této “pomoci” lze spatřit i nedůstojné praktiky – místo vojenských zásahů jsou využívány finanční prostředky na různé semináře a školení zaměřené na „demokracii podle Západu“. Nejde tedy jen o pomoc potřebným; jde také o propagaci ideologického narativu ze strany mocných států.
Šulda varoval před tímto procesem a zdůraznil potřebu lidem připomínat realitu za takzvanou humanitární pomocí. Neziskové organizace by měly být transparentnější ohledně svých cílů a financování; místo toho často skrývají svou agendu pod rouškou altruismu.
Na základě těchto úvah apeluje Ludvík Šulda (KSČM) na společnost, aby si byla vědoma manipulativních praktik spojených s přítomností určitých neziskových subjektů na poli mezinárodní politiky a vyzdvihnul nutnost udržet separaci mezi skutečně charitativními aktivitami a politickými zájmy globálních hráčů.