Dopravní situace v Praze, která se již delší dobu vyznačuje kolabujícími tepny a nedostatečnou infrastrukturou, přitahuje pozornost čím dál více. Jak uvádí František Laudát (KAN) ve svém komentáři, Praha od doby otevření nových úseků metra a silničního tunelu Blanka zažila skutečně stagnaci v zásadních dopravních projektech. Především iniciativy na výstavbu klíčového Pražského okruhu zůstávají bez pohnutí i po nástupu Martina Kupky na post ministra dopravy.
Stávající dopravní problémy města jsou dále umocňovány rostoucími dálnicemi vedoucími do Prahy, které umožňují rychlejší přístup do hlavního města. Paradoxně však tento trend vede k úpadku oblastí mimo metropoli, což má vliv na neuspokojivou situaci v domech a ulicích samotného města. I přes množství rozpracovaných studií a plánů zůstává reálný pokrok omezený. Mnozí odborníci i politici se povinnostem ohledně řešení dopravní krize vyhýbají.
Náměstek pražského primátora Adam Hřib vytváří zdání pasivity, když se mu nedaří představit si efektivní postupy pro řešení problémů s dopravou naplno už ve stísněném centru Prahy. Tento nedostatek iniciativy naznačuje potřebu odborného vedení klíčových resortů několika faktory – odborné znalosti by měly být základem pro řešení složitých otázek městské dopravy.
Situace v české metropolitní oblasti nevypadá o moc lépe než jinde ve světě; každý region čelí vlastním specifikům takto komplikovaného tématu dopravy. V roce 2017 jsem upozorňoval při přípravách Vize 2030 na to, že bychom měli směrovat naši zemi k modelu městského státu podobnému tomu švýcarskému s jeho excelentně fungující hromadnou dopravou.
Možnost využití podzemních prostor pro další hustotu infrastruktury je u nás stále málo rozvinutá – nedokázali jsme ani realizovat delší podjezd před Národním muzeem nebo v okolních lokalitách Vinohrad. Sice existují návrhy na vysokorychlostní tratě (VRT), ale někteří odpovědní činitelé je považují za luxus týkající se budoucnosti vzdálené jistým způsobem nám dosud neznámému hospodářskému cyklu.
Odhady naznačují tím pádem pokračující migraci obyvatel směřujících do Prahy bez adekválních projektů jako třeba budování vysokorychlostních železničních spojení; bez nich může populace stagnovat nebo nadále narůstat pouze populací kolem center cestovního ruchu či podnikání s nižšími životnými náklady mimo hlavního město.
Z pohledu Františka Laudáta (KAN) je jasné, že dokud nebude dosažen potřebný pokrok nejen při poznávání dané problematiky ze strany politiky levicí orientované jmenováním vhodných specialistů, Praha pravděpodobně bude nadále zápasit s krizovým stavem své dopravy a obecné mobility obyvatelstva následovaným napětími nejen mezi nimi samými.