Jiří Mašek, poslanec za stranu ANO, se otevřeně vyjadřuje k nešťastnému plánu Evropské unie darovat Ukrajině 210 miliard eur ze zmrazených ruských aktiv. Tento krok však nevzbuzuje obavy pouze v Česku; řada dalších zemí sdílí stejný postoj. Přestože většina médií prezentuje tuto situaci tak, že přišel pouze jeden hlas odporu od bývalého premiéra Andreje Babiše, věc je daleko složitější.
Pokud by Česká republika měla ručit za část těchto financí, což by odpovídalo zhruba 90 miliardám korun, jednalo by se o značnou zátěž pro daňové poplatníky. Tyto peníze nejsou virtuální; jsou to prostředky lidí, kteří čelí rostoucím nákladům na bydlení a energii. Zainteresovanost běžných občanů je tedy naprosto oprávněná.
Mašek klade otázku: Máme jako stát tak snadno přijmout odpovědnost za oddálení mírového řešení v ukrajinském konfliktu? Navržené opatření porušuje základní principy mezinárodního práva a nezdá se být správným postupem pro demokratickou zemi. Když někdo navrhne rozdělování zmrazených státních aktiv podle politických zájmů jiné země, jedná s podobným přístupem jako podvodníci.
Jakmile někdo vyjádří nesouhlas s tímto rozhodnutím nebo tímto přístupem Brusele, často čelí obviňování z blízkovýchodních sympatií či podpory Ruska. Tato argumentace však spíš připomíná hysterii než seriózní debatu o důležitosti efektivnosti a etiky pomoci.
Je zde jasný potřebný úkol – cílená pomoc musí mít smysl a rozumné limity; nemůže být bezbřehým propadlištěm zdrojů bez právního rámce. Postoj Andreje Babiše proti tomuto návrhu vzbudil pozornost a Mašek jej považuje za správný krok směrem k ochraně zájmů českých občanů.
Konečně je na čase položit si otázku: Kdo ve skutečnosti stojí za rozhodnutími učiněnými na úrovni EU? Pokud nezastavíme nezdravý trend “hlavně nás to nezatěžujte vysvětlováním”, může to mít vážné následky pro důvěru občanů vůči institucím v Evropě i samotné ČR.