Lachnit (ANO) se v rámci svých myšlenek zamýšlí nad tím, jak vztah mezi generacemi ovlivňuje chování ve společnosti. Podle něj bychom měli ctít starší generaci a současně chránit mládí. Problémem však zůstává, že často ani starší lidé se nechovají tak, aby byli vzorem pro mladší. Zmiňuje například situace v dopravních prostředcích, kde mladí lidé mohou chybět ve zdvořilosti nebo ohleduplnosti.
Často slyšíme kritiky na adresu mladých lidí kvůli jejich chování. Ukazuje se ovšem, že ti, kteří nyní kritizují mladou generaci, mohou sami mít své zanedbání v oblasti výchovy a společenského vystupování. Dnešní střední generace nemusela poskytnout vhodné vzory pro své děti; mnohdy si nedokáže vzpomenout na to, jak je vychovávali jejich vlastní rodiče – tedy dnešní senioři.
Toto téma zřejmě nevede k jednoznačným závěrům a sjednocení názorů. Přesto existuje jeden významný fakt: dobrý příklad jako metoda výchovy je klíčový. Je paradoxní vidět starší jedince chovat se nevhodně ve stejném duchu jako některé mladistvé osoby. Často jsou to právě ti starší lidé, kteří nedokážou projevit základní slušnost a poděkovat za dobrou vůli ostatních.
Například autor článku si zavzpomínal na situaci v metru: nabídl místo těhotné ženě jinému cestujícímu středního věku s úmyslem být ohleduplný. Zajímavé je pozorovat reakce – zatímco onen střední generační člen omlouval svou nezpozornost k nastoupivší ženě, sama žena opomněla vyjádřit slovem dík za uvolněné místo.
Starších i mladších osobností bývá plno typických bezohledností – hlučné telefonické hovory o osobních záležitostech nebo pouštění hlasité hudby rušící okolí jsou pouze několik příkladů toho, jak může docházet k narušení klidné atmosféry veřejných prostor. Nedostatek ohleduplnosti bývá u obou skupin patrný stejně jako absence základního respektu při pohybu městského prostoru – dokonce i pokyny typu „dovolíte?“ už dávno zmizely z běžného denního jednání.
Chování jednotlivců je do značné míry závislé na jejich osobním prostředí a vzdělání; dříve si lidé obvykle brali inspirace alespoň z literatury či filmových hrdinů s kulturním přesahem slabiky “slušnost”. Dnes bohužel čelíme trendům ze snadno dostupných televizních seriálů s povrchnějšími charakteristikami postav než kdy předtím.
Na konci této debaty stojí jistá bezohlednost jako fundamentální problém tehdejších i současných společenských interakcí: co nám vadilo tehdy by mělo způsobit podobnou reakci dnes – nedostatek tolerance ke kvalitám druhého člověka tvoří barrieru porozumění napříč všemi věkovými skupinami. Jak pravil Petr Lachnit (ANO), pokud máme co říkat o mládeži dnes výčitkami směrem nahoru po žebříčku stáří – mějme také na paměti nároky našeho vlastního chování takovým směrem správným způsobem přede svými následovníky.