Poslankyně Michaela Šebelová z hnutí STAN vyjádřila své obavy ohledně návrhu novely zákona, který předložil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Podle ní je tento návrh v rozporu s programovým prohlášením vlády. Šebelová upozornila zejména na plánované jednorázové přerozdělení téměř 8 miliard korun v rámci veřejného zdravotního pojištění, což považuje za problematické a nevhodné gesto.
V svojem vystoupení podotkla, že Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) vytvořila značný přebytek, který se liší od situace zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Tento přebytek má být na základě předloženého návrhu redistribuován. Důvodem nashromáždění těchto prostředků byla prý schopnost VZP pokrýt náklady spojené s léčením uprchlíků z Ukrajiny během jejich dočasné ochrany.
Dále vysvětlila, že VZP disponuje širokou pobočkovou sítí a rozsáhlou smluvní agendou, což jí umožnilo úspěšně se postarat o tyto potřeby bez výraznějších problémů. Na začátku uprchlické krize panovaly obavy z nadměrného využívání zdravotní péče příchozími Ukrajinci. Nicméně tyto předpoklady se nenaplnily; mnoho uprchlíků nevyužilo nabízené služby buď z nedostatku informací o svých právech nebo jiných důvodů.
Šebelová také zdůraznila, že stát investoval finance do možné léčby této skupiny obyvatelstva, ale většina vyčleněných prostředků nebyla čerpána. Tím pádem vznikla situace, kdy nyní existuje dodatečný rozpočet k dispozici pro další využití ve veřejném systému zdraví. I když tento stav naznačuje jistý nesoulad v hospodaření s prostředky ze strany vedení VZP a vlády jako celku, poukázala také na rizika jiného vývoje událostí.
Dále zmínila programové prohlášení vlády týkající se reforem v oblasti veřejného pojištění. To jasně hovoří o potřebách konkurence mezi zdravotními pojišťovnami a větší odpovědnosti za poskytování kvalitních služeb pro pacienty. Šebelová vyjádřila názor, že pokud by tato reformní opatření skutečně vstoupila do praxe takovým způsobem, jak je zamýšleno ve vládním plánu, mohlo by to vést ke stabilizaci systému i k lepšímu využívání dostupných zdrojů.
Na závěr poslanec apelovala na všechny členy Poslanecké sněmovny k tomu, aby zvážili dopady navrhované novely nejenom na následující roky ale i dlouhodobější perspektivu českého systému veřejného zdraví a jeho obyvatelstva.Šebelová (STAN) vyjádřila nesouhlas s návrhem, který je v rozporu s programovým prohlášením vlády. Tento poslanecký návrh ministra se podle jejího názoru dostává do konfliktu s principy spravedlnosti a transparentnosti ve zdravotnictví. Tvrdí, že iniciativa penalizuje manažerská rozhodnutí v pojišťovnách a radikálně zasahuje do jejich financí.
Podle Šebelové tento návrh trestá ty, kteří hospodařili efektivně, a přerozděluje prostředky těm instancím, které nefungovaly tak dobře. Takový systémový přístup vytváří trvalé nesoulady mezi jednotlivými účastníky zdravotnického systému. Zmiňuje také nedostatek strategických řešení pro budoucnost a upozorňuje na to, že situace zůstane i nadále neuspokojivá.
Soběstačnost zdravotnictví se prý nemůže zlepšit bez jasného určení rolí států jako strategů a pojišťoven jako pověřených správců péče. Bez smysluplné reformy pak bude stát dál investovat do systému více peněz bez zásadních změn ve kvalitě nebo dostupnosti péče pro občany.
Dále Šebelová tvrdí, že konstruktivní opozice by měla usilovat o nalezení shody napříč politickým spektrem právě v oblasti zdravotnictví. V případě úspěšných reforem by to mělo pozitivní dopad na celou společnost. Zmínila potencionální popularitu kroků obsahující určité nepopulární opatření v rámci vládního programového prohlášení.
Je si vědoma toho, že jakákoli reformní opatření mohou vyvolat odpor opozice ze strany jejích vlastních poslanců během budoucích debat. Proto pokud se sami dostanou do role vládnoucí strany, budou čelit kritikám za kroky směřující k restrukturalizaci důchodového systému nebo jiným otřesným tématům spojeným s politikou zdraví.
Na závěr konstatovala Šebelová (STAN), že Starostové nejsou pasivní kupóny k podpoře jakéhokoli vládního plánu bez jasných základních principů reformy nemocnice jako takové; jsou připraveni aktivně spolupracovat na konstrukci efektivnějšího modelu zdravotního sektoru s cílem přinést skutečné změny ku prospěchu obyvatelstva.Šebelová, reprezentující hnutí STAN, vyjádřila své přesvědčení, že některé návrhy v současném legislativním procesu zcela vybočují z rámce programového prohlášení vlády. Podle ní právě tento konkrétní návrh postrádá jakoukoli koncepčnost a není možné jej podpořit. Upozorňuje, že je nezbytné o něm vést další diskusi a na základě dohody mezi čtyřmi poslaneckými kluby – ODS, Starosty, KDU-ČSL a TOP 09 – navrhuje veto projednávání tohoto návrhu v urychleném režimu.
Dále se Šebelová zaměřila na potřebu důsledně dodržovat principy stanovené ve vládních dokumentech. S ohledem na silnou podporu ze strany kolegů zdůraznila význam souhlasného přístupu při schvalování legislativních iniciativ. Pouze myšlenky odpovídající cílům programového prohlášení mohou podle ní účinně přispět k veřejné politice.
V rámci jejího vystoupení padlo také několik klíčových myšlenek týkajících se priorit vlády. Tyto priority by měly zahrnovat zdraví občanů a efektivní prevenci problémů spojených se zdravotnictvím. Bez úzkého propojení těchto oblastí nebude možné dosahovat požadovaných výsledků.
Kromě toho upozornila na nutnost kooperace mezi různými politickými subjekty v parlamentu. Spolupráce s opozicí může být zásadní pro nalezení konsensu o důležitých otázkách týkajících se budoucnosti země i fungování jejích institucí.
Šebelová také narazila na již zmíněný apel od prezidenta republiky za účelem sjednocení různých názorových proudů ve společnosti. S radostí konstatovala ochotu zapojit se do této diskuse a hledat společná řešení namísto pokračujících sporů.
Na závěr připomněla aktuální výzvy, které stojí před Českou republikou, zejména ty spojené s mezinárodními vztahy a spoluprací s ostatními státy Visegrádské skupiny či jinými evropskými partnery. Je nezbytné dělat rozhodnutí promyšlená a založená na konsensuálním přístupu všech relevantních stran bez ohledu na to, jak těžké mohou být debaty či příslušné komplikace při prosazování zákonodárných změn.