Poslankyně Eva Decroix (ODS) vyjádřila názor, že není nutné měnit jednací řád Poslanecké sněmovny v současném okamžiku. Tento postoj se odvíjí od toho, že probíhající diskuse a navrhované změny jsou reakcí na dřívější chování vládní koalice, a nikoli na počínání opozice. Je důležité si uvědomit kontext, ve kterém se schůze Sněmovny konají, a podle ní současné obavy koalice o naplnění programu schůze spíše svědčí o nedostatku důvěry v její fungování.
Decroix dále upozornila na to, že přesun některých bodů do mimořádné schůze na začátku volebního období naznačuje zmatek v řízení jednání Sněmovny. Tato situace také podtrhuje kladnou pamět ostatních poslanců na noci plné debat a dlouhé doby strávené čekáním na posun k jednotlivým bodům programu.
Je zřejmé, že během posledního volebního období byly hodinové bloky diskusí před zahájením oficiálního programu intenzivní – až 614 hodin oproti dřívějším obdobím s průměrnými 170 hodinami. Takový výrazný rozdíl vyvolal pnutí nejen mezi poslanci samotnými, ale i u veřejnosti a upozornil Ústavní soud na problematickou funkčnost Sněmovny.
Zaznělo také tvrzení, že požadavky pro změnu jednacího řádu již byly diskutovány i předtím. Dle Decroix však zavedené normy zatím dostatečně neodrážely základní parlamentní kulturu. Nerespektování těchto zásad především ze strany vládních představitelů vedlo k potřeba projednání změn pravidel.
Minulé pokusy o úpravu jednacího řádu podporované hnutím ANO selhaly kvůli absenci potřebného konsensu mezi politickými stranami. Jak Decroix uvedla, absence shody je často výsledkem jednostranného pohledu jedné strany a vytvoření atmosféry vzájemného odporu místo konstruktivního dialogu.
V závěru lze tedy shrnout názory Evy Decroix (ODS), které naznačují potřebu zachovat stávající podobu jednacího řádu; jakýkoliv pokus o jeho revizi by měl být proveden s ohledem na komplexnost situace ve sněmovním prostředí jako celku a s cílem obnovit důvěru mezi všemi účastníky politického procesu.Decroix (ODS) se domnívá, že není nyní nutné měnit jednací řád sněmovny. Podle něj nedávná diskuse ukázala, že i když byly návrhy na změnu předloženy, není důvod k úpravám, protože opozice může fungovat efektivně bez zásahu do stávajícího systému. Vychází z přesvědčení, že účinná opozice by měla především spoléhat na argumentaci a věcné debaty.
Podle Decroixe byla předchozí diskuse konstruktivní, ovšem politická vůle ze strany hnutí ANO chyběla. To záporně ovlivnilo parlamentní kulturu a provozovatelské praktiky. Místo opravdového zájmu o zlepšení situace se prý pokoušeli obstruovat procesy v Poslanecké sněmovně a tak znemožnili rozvoj parlamentarismu jakožto kvalitního demokratického prostředí.
Jeho názor dále vychází ze zkušenosti z minulého volebního období, kdy byl součástí týmu snažícího se o konstruktivní řešení problémů s ohledem na různé politické koalice. Zdůraznil potřebu rovnováhy mezi právy menšiny a většiny v rámci legislativních debat a rozhodování.
Změna jednacího řádu podle Decroixe neohrozí právní jistoty menšinových hlasů ani nezabrání většině ve vládnutí. Naopak by tento krok mohl posilnit důvěru občanů v parlament jako instituci tím, že si budou více vědomi pracovní náplně poslanců.
Dále poznamenal důležitost obnovy důvěry ve sněmovnu po období skepsy výstupy jejích členů. Občané mají právo být informováni o smysluplnosti debat probíhajících uvnitř sněmovny a často jsou frustrováni množstvím nekvalitních projevů bez konkrétního tématu či cíle.
Decroix tedy shrnul své myšlenky s tím, že jeho strana není proti nějakým změnám jednou provždy; spíše je přesvědčena o tom, že současný styl opoziční práce je dostatečný a funkční i bez destabilizace existující strukturální rámce Parlamentu České republiky.Decroix (ODS) se domnívá, že aktuálně není potřeba měnit jednací řád. Tento názor prezentuje na základě přesvědčení, že Parlament by měl zůstat silnou a respektovanou institucí. Podle něj se ve veřejnosti projevila obava, že některé postupy vládní koalice mohou nežádoucím způsobem ovlivnit kredit této instituce. Decroix ujišťuje, že Parlament nemá být obcházen nebo ignorován.
Z jeho pohledu má vláda tendenci brát Parlament jako překážku v procesu schvalování zákonů. Zmiňuje příklady mimořádných schůzí a okamžité návrhy, které se během prvních zasedání objevují v rozporu s tradičními procedurálními praktikami. V této souvislosti kritizuje přístup některých představitelů vlády, kteří navrhují předkládat legislativní změny jako poslanecké iniciativy namísto těch vládních. Takové kroky považuje za úsměvné a absurdní.
Dalším důležitým bodem Decroixe je myšlenka na rovnost všech hlasů v Parlamentu. Tvrdí, že diskuse by měla zahrnovat široké spektrum názorů a nikdo by neměl být přehlížen či vyřazován z debaty. Tímto způsobem by měl Parlament plnit svůj účel – podporovat otevřenou diskuzi o klíčových otázkách společnosti.
I když uznává potřebu reagovat na výzvy od veřejnosti i Ústavního soudu k určitém typu změn v jednacím řádu, zdůrazňuje nutnost zachování rovnováhy mezi právy menšin a většinových skupin ve sněmovně. Dále upozorňuje na to, jak je důležité číst ústavní rozsudky s porozuměním a váhou pro jednotlivé návrhy zákonů.
Podobně poukazuje na frustraci některých poslankyň týkající se „nedůstojného“ jednání uvnitř parlamentních procedurálních rámcích právě díky jejich nespokojenosti s aktuálním stavem debat o legislativě. Avšak přes veškerou tuto kritiku je přesvědčený o tom, že i bez radikální změny pravidel lze nalézt společná řešení pro efektivnější fungování sněmovny.
Na konci Decroix apeluje na všechny politiky k dodržování základních principů demokracie a respektu vůči politickému procesu bez ohledu na specifické úpravy jednacího řádu. Sdílí víru v to, že pokud budou všichni ochotni spolupracovat podle těchto zásad, může být chod Poslanecké sněmovny efektivnější i bez zásadního přehodnocení jejího organizačního rámce.Decroix (ODS) vyjádřil názor, že v současné době není nutná změna jednacího řádu. Jak uvedl, je přesvědčen o tom, že stávající pravidla zatím vyhovují potřebám a situaci v Poslanecké sněmovně. Tento postoj naznačuje, že se preferuje stabilita a kontinuita v legislativním procesu před zásadními úpravami.
Podle Decroixe by měla být jakákoliv revize jednacího řádu pečlivě zvažována. V jeho očích přinášejí významné změny kromě potenciálních výhod i mnohé komplikace a rizika. Proto se domnívá, že je rozumnější soustředit se na zefektivnění stávajících procesů místo implementace nových pravidel.
Kromě toho upozornil na to, že četné návrhy ohledně změn jednacího řádu mohou být výsledkem aktuálních politických tlaků či situací. Je důležité si udržet odstup od emocí a nechat prostor k racionální diskusi o případných úpravách legislativních procedur.
Decroix také připomněl význam zkušeností ze zahraničí, kde k podobným revizím dochází často jako odpověď na měnící se politické klima nebo společenské potřeby. Z této perspektivy zdůraznil nutnost provést důkladnou analýzu předtím, než by byla jakákoli změna zvládnuta.
V tomto kontextu ODS pod vedením Decroixe má jasno – prioritou by mělo být zachování funkčního rámce pro legislativu bez přílišného zasahování do zavedených praktik a postupů.
Na závěr svých myšlenek Decroix apeloval na kolegy poslance aby zvážili všechny aspekty jednacího řádu s ohledem na jeho fungování v praxi. Je přesvědčen o tom, že konzistentnost ve fungování institucí je klíčová pro další vývoj českého parlamentního systému a pro efektivitu vládnutí jako takového.