Poslanec Jiří Mašek z hnutí ANO se vyjádřil k nedávným demonstracím pořádaným spolkem Milion chvilek pro demokracii, které se konají po celé České republice. Podle něj je důležité si ujasnit, jaké konkrétní návrhy a cíle za těmito akcemi stojí. Poukazuje na to, že demonstrace sama o sobě nemůže být považována za kompletní program; je to spíše forma protestu či podpory. Takový protest však musí mít jasný směr a konkrétní cíle.
Mašek klade důraz na nutnost uvést veřejnost do problematiky srozumitelněji. Místo zasévání nenávisti vůči určitým segmentům společnosti by se měly předkládat faktické informace a návrhy řešení probíraných otázek. Důležité otázky totiž prý obsahují to, co chce spolek skutečně změnit nebo navrhnout jako alternativu k současné situaci.
Údajné ohrožení prezidenta republiky bylo také kritizováno ze strany Maška (ANO). Ptal se, co přesně toto ohrožení představuje v aktuálním kontextu – zda jde o populární výstupy hlavy státu nebo obavy vyplývající ze soukromých záležitostí? Tato témata jsou pak podstatná pro zhodnocení legitimity obav organizátorů a jejich cílů.
Zatímco část společnosti může být nespokojená s aktuálním politickým uspořádáním a hledat způsoby aktivní účasti ve veřejném životě prostřednictvím demonstrací, Mašek volá po větší věcnosti a méně emotivním přístupu k debatám o budoucnosti české politiky. Je třeba zdůraznit nejen problémy “proti čemu”, ale i konkrétní aspekty “pro co”.
Pokud opozice jako ODS, TOP 09 či Piráti organizují své vlastní akce, mají jasné programové body založené na individuálních požadavcích voličů. Naopak způsob intervence skrze spolek Milion chvilek vzbuzuje v Maškovi otázky týkající se úmyslů těchto stran – proč nezaplatily vlastní cestu do otevřenější diskuse?
Jednoduchost některých výzev může ve společnosti posilovat rozdělení místo sjednocování různorodosti názorů ve společnosti. Odpovědi na tyto otázky jsou zásadní pro důvěryhodnou debatu o budoucnosti země bez polarizace mezi lidmi s odlišnými názory.
Celkově by tedy podle Jiřího Maška (ANO) mělo dojít k příjemnější formě dialogu nad politickými otázkami tak, aby se náměstí nepromění pouze v prostory spontánních emocí bez obsahu či smysluplného plánu do budoucna.