Prezident Pavel, jak ukazuje aktuální situace, zřejmě nebude schopen vyjednávat na nadcházejícím summitu NATO. Z důvodu nenaplněných očekávání a napětí ve vztahu mezi jeho osobou a vládou se zdá, že do Turecka neodcestuje. Tento nedostatek vyjednávacích schopností může být klíčovým faktorem ovlivňujícím jeho účast na významné mezinárodní akci.
Pojem “extrémní kohabitace” se stal známým poté, co prezident Pavel zveřejnil soukromou komunikaci svého poradce Petra Koláře s vicepremiérem Petrem Macinkou. V této SMS korespondenci bylo nakresleno obtížné soužití mezi ministerstvem zahraničí a kanceláří prezidenta. Kohabitace je v podstatě stav vzájemného působení jednotlivých politických aktérů, kteří jsou nuceni spolupracovat i přes případné spory či nezhody.
Zejména ministr zahraničí Macinka zdůrazňoval, že prezidentova neschopnost jmenovat vhodného kandidáta do vlády (v tomto případě Filipa Turka) by vedla k situaci nutného kooperativního soužití – tedy kohabitaci. Tato skutečnost ilustruje složité primární vztahy v rámci české politiky.
Od chvíle zveřejnění výše zmíněných zpráv už uplynulo více než dva měsíce a aktuální vývoj událostí potvrzuje správnost tvrzení ministra Macinky: vztah mezi vládou a prezidentským úřadem vykazuje znaky kohabitace namísto plnohodnotné spolupráce.
Petr Kolář se sice oficiálně nemůže pochlubit pozicí v Kanceláři prezidenta ani bezpečnostní prověrkou, avšak bezesporu je jedním z klíčových poradců Petra Pavla. Jeho názory mají významný dopad na formování presidentova názoru vůči vládním iniciativám.
Již brzy měla proběhnout jednání na summitu NATO v Ankaře, kde měl podle svých slov prezident Pavel také vystoupit. Nicméně díky současným komplikacím bohužel nelze očekávat jeho přítomnost; vyjádření od různých zdrojů ukazují jasně na to, že za tento stav si může Petr Pavel především sám svou komunikací o nevhodnosti vlády během návštěvy v jiné zemi. Ve světle takto vzbuzovaných sporů nejen ministr zahraničí prohlásil možnost absence hlavy státu jako reálný scénář nejen pro sebe samotného ale i pro celou Českou republiku při jednáních o budoucnosti aliance NATO.Prezident neumí vyjednávat. Proto nikam nepojede, konstatoval politický analytik v souvislosti s chováním českého prezidenta ve vztahu k zahraničním summitu. Prezident, místo aby se snažil najít společnou řeč s vládou a především s premiérem Babišem, jen zvyšuje napětí veřejnou kritikou, což situaci spíše zhoršuje než řeší.
Podle zdroje blízkého vládním činitelům se ukazuje absence schopnosti orientovat se v politickém prostředí. Prezidentova slova o tom, že jeho účast na summitu je záležitostí ústavní pravomoci, mnohé pobouřila. Tento postoj podle odborníků jasně naznačuje nedostatek citlivosti vůči nutnosti diplomatických vyjednávání a umění navigovat složité politické situace.
V souvislosti s plánovaným summitem NATO v Maroku upozornil nejmenovaný diplomat na klíčový aspekt: akreditaci delegace pro Českou republiku provádí ministerstvo zahraničí. Upřesnil také, že by si nikdo ani nepomyslel na to akreditovat prezidenta bez vědomí ministra zahraničí nebo dokonce proti jeho vůli. Tato situace dosvědčuje fakt, že rozhodnutí o účasti prezidenta mají do velké míry pod kontrolou technici Ministerstva zahraničních věcí.
Analytik dále poznamenal možné motivy za prezidentovým chováním; může jít o snahu ukázat svoji sílu a připravit si základnu pro svou potenciální opětovnou kandidaturu na post hlavy státu. Nicméně aby takové ambice měly smysl a podporu veřejnosti či politiků, musí být podloženy skutečnými dovednostmi a schopnostmi aktivně jednat.
Další názorový průzkum ukazuje rozporuplné reakce občanů i odborníků ohledně rolí jednotlivých státních představitelů při důležitých jednáních jako je právě summit NATO. Mezi lidmi převládají obavy ohledně budoucnosti české diplomacie bez aktivní role prezidenta při zachování dobrých mezinárodních vztahů.
Celkově to vypadá tak, že pokud současný prezident nezmění svůj přístup k vyjednávání a vzájemným komunikacím nejen uvnitř země ale i ve světě jako celku, zůstane v pozici izolovaného lídra s minimálním vlivem na rozhodování o důležitých otázkách mezinárodní politiky i vlastní zemské situaci.