Po odmítnutí Víta Rakušana v roli místopředsedy sněmovny se vedení hnutí STAN rozhodlo pro netradiční krok, který zahrnuje nominaci jeho bývalé asistentky Barbory Urbanové. Jak se zdá, místo aby tento problém vyřešili změnou přístupu, nabídli novou kandidátku, jejíž obdiv k Věslavu Michalikovi a jeho kontroverznímu odkazu vzbuzuje otázky nad tím, jakým směrem se hnutí ubírá.
Věslav Michalik je osobností spojenou s kauzou Dozimetr, která stála STAN v očích veřejnosti řadu negativních reakcí. Nyní se však vedení rozhodlo poslat do popředí někoho, kdo nejenže tuto éru přijal jako součást svého života, ale také ji otevřeně obdivuje. Je to zajímavá taktika s potenciálně dalekosáhlými důsledky na veřejné vnímání strany.
Barbora Urbanová se ke svému vztahu k Michalikovi vyjadřuje velmi otevřeně. Od mládí ho považovala za vzor a veřejně podporovala aktivity na jeho počest. Její nadšení a angažovanost ve věcech týkajících se této kontroverzní postavy dokonce vedly k návrhu na udělení státního vyznamenání pro něj. Takováto oddanost vzbuzuje otazníky ohledně motivací hnutí STAN i důvěryhodnosti jejich dalšího směřování.
Zatímco různé politické strany by pravděpodobně reagovaly na neúspěch různými cestami – třeba hledáním nových strategií či zamyšlením nad vlastními chybami – zdá se, že STAN si držel svůj specifický kurs humoru ve formování svých volebních migrantů do funkcí vydáváním Urbanové jako „nového řešení“. Tato strategie však může vyvolat spoustu pochybností o tom, co je hlavním cílem stranického leadershipu.
Argumentace o změnách ve volbě výrazně podivínský vývoj situace nevyjasňuje; jakkoli byl Vítem Rakušan spojován s negativními aspekty minulosti naprosto jasně a bez diskuze z řad opozice nenašel zastání ani pro svou osobnost. Urbanová tedy působící jako kandidátka zcela paradoxně konfrontuje komfort starších chyb takového provinění víc než čistý restart nebo autoreflexi už zmíněných kolegů z parlamentního Fóra.
Je evidentní, že měnit tvář strany jakýmikoli způsoby nebude snadným úkolem. Pokud hodlají tzv. „udržet stabilitu“ vůči voličům i zákonodárným institucím před nastávajícími volbami samotnými takovou zvláštní strategií nasazení člověk pozitivisticky pamětihodný coby nového paprsku nad dosavadním plamenem skandálů kolem Dozimetrické éry právě nepomůže Hnutím ANO 2011 čelit náročným požadavkům trhu demokracie našich měsíců příštích a možnosti realizace příslušného plánu budou potřeba výstižnějších metod než jen pokusit štěstím zahnat politickou uplakanou nostalgii po lehčích dobách.