Válek (TOP 09) se vyjádřil, že je vtipné pozorovat, jak se českým zastáncům Viktora Orbána nyní mění názory. Po nedávných maďarských volbách, které přinesly vítězství Pétera Magyarovi, jsou mnozí z těchto fanoušků najednou ochotni bránit svůj postoj a tvrdí, že nový premiér možná nebude tak špatný, jako byli původně přesvědčeni. To je podle něho pokrytecké a ukazuje na absenci konzistence v postojích.
Před krátkým časem si tito čeští příznivci Orbána vychvalovali jeho autoritářský styl vedení jako silný protiargument vůči evropským institucím. Těmto „pravověrným“ stoupencům teď nezbývá nic jiného než přehodnocovat svoje postoje a pokusit se najít cestičku ven z této situace bez toho, aby přišli o kredit.
Realita však naznačuje něco jiného; vsadili totiž na nesprávného lídra a snaží se nyní opravovat své omyly. Místo toho, aby zamysleli nad svými názory a strategiemi podpory autoritářských režimů v zahraničí, raději útočí na média nebo Evropskou unii. Z jejich reakce je jasné, že pro ně je důležitější zachování tváře než nějaká hlubší introspekce.
Je skvélé vidět tuto situaci jako příklad toho, jak politická korektnost a ideologie mohou velmi rychle ustoupit čim dál tím více pragmatickému pohledu na věci. Jakmile dojde ke změně moci či situace ve státě s autoritářským vedením těžko přiznávají chybu ve svých hodnotách – místo toho hledají alternativy k ospravedlnění vlastní politiky.
Tento vývoj by měl být lidem jasnou připomínkou: adorace vůdců s problematickým vztahem k demokracii obvykle nevychází z hodnotových principů mixu ideologií a populismu. Často jde pouze o to podpořit ty vlivné osobnosti nebo strany právě tehdy alespoň dočasně získává prestiž či moc.
Prof. Válek tudíž zdůrazňuje nevhodnost long-term orientovaných vztahů s takovými lídry založených čistě na účelových principech namísto skutečných demokratických zásad lidských práv či otevřeného dialogu v rámci společnosti. Tyto trendy bohužel ukazují důsledky krize identity mnoha politiků napříč Evropou dnes – usilujících o zakonzervování moci za každou cenu i bez rezignace pracovních standardů demokracie.