V souvislosti s blížícím se sjezdem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně, Mgr. Petra Prokšanová (KSČM) upozorňuje na důležitost odlišného pohledu na německou historii. Upozorňuje, že nelze generalizovat a hovořit o Němcích jako o jedné homogenní skupině. Objevují se totiž dva extrémy: na jedné straně relativizace nacistické minulosti, která zdůrazňuje „utrpení Němců“, a na straně druhé zjednodušující názor, který všechny Němce staví do role viníků nacismu.
Nacismus byl výsledkem specifických historických podmínek v Německu během krize kapitalismu a reakcí tamní buržoazie na rostoucí pracovní hnutí i strach z revoluce inspirované Sovětským svazem. Mezi prvními oběťmi tohoto režimu byli komunisté a členové odborových organizací, kteří byli cílem represivních akcí po požáru Říšského sněmu v roce 1933. Nacistická propaganda vytvářela dojem jednoty národa, avšak ve skutečnosti byla moc zachována ve prospěch finančních elit.
Jednou z nejvýznamnějších antifasistických skupin byla Saefkow-Jacob-Bästlein Organization, jejíž členové se snažili navázat na tradici dělnického hnutí z období Výmarské republiky. Tento odboj považoval boj proti Hitlerovým režimům za součást širšího konfliktu proti kapitalismu jako takovému a usiloval o obnovu odborového hnutí. Skupina byla nakonec rozpuštěna Gestapem a její vůdci popraveni.
V této době působily i další významné antifašistické skupiny jako Rote Kapelle nebo studenti ze skupiny Weisse Rose (Bílá růže). Tito mladí lidé vedli mírový vzdor obsahu nacistické propagandy tím, že šířili letáky vyzývající k odporu proti totalitárnímu režimu a přičemž kladli důraz na morální hodnoty občanské společnosti.
Dále je důležité vzpomenout i německé antifašisty žijící v pohraničí Československa. I mezi nimi existovaly silné hlasy odporující nacismu – sociální demokraté, komunisté či odboráři kteří usilovali o zachování demokratického systému ČSR bez ohledu na rizika spojená s únikem do exilu nebo zatčením.
Podle Prokšanové by bylo chybou zaměřit se jenom na nedostatky dnešní politické činnosti Sudetoněmeckého landsmanšaftu zahájeni diskuze o kolektivní vině celého německého národa za činy jejich historického vedení ostatně odmítání otevření otázky historického revizionismusu slouží k uctění památky těchto aktivních odpůrců fašistickému útlaku jako jsou všichni zapojení do boje za svobodu společnosti utlačované během válek minulosti i dneška.