Ing. Jan Zahradil z ODS se s pohledem zpět na klíčové historické události, kterých byl přítomen, rozhodl sdílet důležité informace týkající se vstupu České republiky do Evropské unie. Dne 9. dubna 2003 proběhlo hlasování v Evropském parlamentu o přijetí deseti nových členských států, mezi nimiž byla i Česká republika. Výsledek pro ČR byl zajímavý – získali jsme pouze 489 hlasů, čímž jsme zaostávali za ostatními kandidáty, kteří často překonávali hranici 500 hlasů. Hlavním důvodem tohoto nízkého počtu bylo odmítavé stanovisko europoslaneckého klubu CSU vedeného Berndtem Posseltem a značné části místních členů CDU.
Tento postoj nebyl žádným překvapením; již na předchozím zasedání zahraničního výboru Evropského parlamentu dne 19. března Posselt jasně vyjádřil nesouhlas s českým vstupem do EU. Vyjma něj se měl postoj k rozšíření EU sdílet pouze s jedním řeckým levicovým poslancem.
Před samotným hlasováním prohlásili europoslanci CSU: “Chceme signalizovat české politické scéně, že rány způsobené historickými událostmi vůči vyhnaným Němcům jsou stále otevřené a potřebují oboustranný dialog.” Toto prohlášení přitom ignorovalo skutečnost, že od roku 1997 existovala Česko-německá deklarace.
Berndt Posselt své jednání po výsledku hlasování zdůvodnil usnesením České poslanecké sněmovny z dubna 2002, které kritizoval slovy: “Český parlament podpořil dekrety bezpráví z minulosti místo toho, aby je zmírnil.” Takovýmto způsobem chtěli evropští poslanci CSU projevit protest proti tomu, co považovali za pokračující porušování lidských práv.
Dohoda ze dne 24. dubna 2002 přišla jako reakce na neustálý tlak na rušení Benešových dekretů a byla přijata jednomyslně Poslaneckou sněmovnou. V usnesení se plošně potvrzuje nezpochybnitelnost právních vztahů vyplývajících právě z těchto dekretů a bylo podepsané i bývalým prezidentem Václavem Havlem nebo tehdejším premiérem Milošem Zemanem.
Poslanec Posselt ovšem nepolevil ani po našem vstupu do EU; v roce 2009 při zahájení prvního českého předsednictví opět vykročil s požadavkem na zrušení dekretů a označil je za “protievropské” a “rasistické”.
Tato fakta volají po zamyšlení nad tímto dlouhodobým problémem ve vzájmeném soužití Čechů a Němců po druhé světové válce – jasno však dává to nejlépe právě text usnesení Poslanecké sněmovny z roku 2002, které mělo zásadní vliv na názor evropských politiků ohledně našeho členství v EU.