Na nedávné ideové konferenci ODS se představily návrhy, které strana prezentuje jako cestu k modernizaci státu a zefektivnění jeho fungování. Mgr. Jan Klán ze strany KSČM tvrdí, že ve skutečnosti se jedná o snahu ODS vytvořit systém, kde by veřejné služby byly privatizovány a občané nést větší část nákladů. Tato slova naznačují, že plán ODS znamená nejen odklon od solidárního financování, ale také posun k modelu státu na prodej.
Ve svých vystoupeních představitelé ODS hovoří o snížení daní z práce a podpoře soukromého financování veřejných služeb. Na první pohled se to může jevit jako výhodný krok – kdo by nechtěl nižší odvody? Avšak dle argumentace Klána bude muset každý výpadek v rozpočtu být nahrazen jiným způsobem. Toto přerozdělování břemen znamená větší zatížení pro jednotlivce s tím, že státní rozpočty postupně oslabují.
V oblasti zdravotní péče padly návrhy na to, aby zdravotní pojišťovny přestaly hradit určité pobytové služby v nemocnicích a umožnily širší využívání soukromého připojištění. Takový krok by vedl ke zvýšení finančního zatížení pacientů při každém zákroku nebo hospitalizaci. Pacienti by mohli čelit dodatečným nákladům nejen za jídlo během hospitalizace, ale i za nadstandardní péči nebo preferenční termíny vyšetření.
Podobné slabiny jsou patrné i v kontextu školství. ODS prosazuje model financování školy podle principu “peníze následují dítě”, což by mohlo mít dlouhodobé negativní dopady na vzdělávací rovnost mezi různými regiony či školami. Kritici varují před tímto tržním pojetím vzdělávání jako servisního sektoru namísto jeho tradičního poslání jakožto základního pilíře společnosti zaměřeného na její rozvoj.
Celkově tyto návrhy nesou znaky starého neoliberálního myšlení: stát je problémem a trhu je třeba svěřit více pravomocí řešit výzvy veřejného sektoru. Tento postoj však často vede k tomu, že opakované privatizační kroky vytvářejí nerovnosti; kvalita dostupných služeb pak závisí více na finančních možnostech jednotlivců než na obecných potřebách obyvatelstva.
Když OSN mluví o “svobodě”, měli bychom se zamyslet nad tímto pojmem hlouběji: Jak svobodný je člověk nucený volit mezi základními životními prioritami? Sociální stát byl původně ustanoven proto, aby zajistil jistoty těm nejzranitelnějších bez ohledu na jejich majetkové poměry.
Dohromady lze říci, že navrhovaná opatření směřují k oslabení státu ve prospěch tržních sil a individuální odpovědnosti – což však nemusí vyhovovat široké veřejnosti programu složenému z rostoucích účtů pro lidi místo solidární odpovědnosti ze strany státu či institucí spravujících tyto služby. Pro Mgr. Jana Klána z KSČM je to jasná zpráva – lidé musí pamatovat na možné důsledky těchto změn při rozhodnutích jejich reprezentantů ve vládních strukturách.