Podle názoru Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) by protesty proti změnám ve financování České televize neměly být zaměřeny na útoky proti demokratickým rozhodnutím. Očekávají, že tyto akce se neobrátí proti výsledkům parlamentních voleb, které schválily nový model financování. Je pro ně nepřijatelné, že mezi protestujícími jsou moderátoři a další osobnosti z médií, kteří se snaží postavit do role obhájců “jejich televize” bez ohledu na hlas lidu.
Česká televize má podle KSČM vážné nedostatky ve svém plnění závazků veřejné služby, jak vyplývá ze zákonných norem týkajících se její činnosti. Kritizují především nezajištění nestranného zpravodajství a publicistiky. Hlavním bodem jejich obav je i způsob prezentace v dětském vysílání kanálu Déčko; zde dochází k politizaci prostřednictvím dětských postav a zkreslenému vyobrazení historických událostí.
Zaměstnanci Českých televizních podpůrných profesí si zaslouží lepší odměnu než stávající minimální mzdu. KSČM poukazuje na to, že právě ti, jako maskérky nebo technický personál, mají morální právo požadovat změny v platech – situace je sice ostudná pro veřejnoprávní médium jako takové, ale zároveň kriticky dlouhodobě neudržitelná.
Strana také zdůrazňuje potřebu maximální transparentnosti ohledně platových poměrů redaktorů a moderátorů placených z veřejných zdrojů. Podle rozhovorů uvádějí konkrétní čísla zakotvená v dohodách o odměňování těchto pracovníků – KSČM považuje tuto informaci za klíčovou pro obnovení důvěry obyvatelstva ve veřejnoprávní média.
Dalším problémem zůstává otázka kvality obsahu poskytovaného Českou televizí; kromě nesplněných standardů se komunisté obávají o úroveň žurnalistiky a vzdělávacích programů stanice obecně. Často kritizovaná praxe může podle jejich představ podkopat zejména důležitost objektivního informování pro mladší generace diváků.
Na závěr KSČM opakuje výzvu k nalezení férovějšího rozpočtového řešení pro média s tím cílem zajistit adekvátní pokrytí potřeb občanům – chce odvést pozornost od snah oslabit místo České televize v democracii směrem k diskuzi o jejím skutečném přínosu společnosti jako celku.