Děkuju mnohokrát za slovo. Dobré dopoledne. Dámy a pánové. Já avizuju, protože to je vždycky důležité, že to mé vystoupení bude cca na 15 minut, nebude nějak obstrukční, bude naprosto věcné. Proč to říkám?
Raději dopředu před touto důležitou normou uvedu takovou osobní politickou noticku. Podle mého osobního názoru se síla, zásadovost opozice nepozná podle teatrálnosti našich vystoupení tady u pultíku, podle toho, jak případnými nálepkami cajchnujeme své politické protivníky, jak případně – obrazně řečeno – velkým obuškem mlátíme politické protivníky po hlavách, ale pozná se podle jiných důvodů. A u takto veledůležitého tisku zvlášť.
Za prvé. Podle toho, zda jsme schopni u těch extrémně důležitých tisků, které projednáváme, věcně říci i z opozičních lavic, co je na těch tiscích, případně správně pro Českou republiku. Za druhé. Pokud máme kritiku, tak tu kritiku mít věcnou, nikoliv ad personam. Za třetí. Přinést aktivně vlastní pozměňovací návrhy. A za čtvrté. Z těch důvodů 1 až 3 pak shrnout to, jaký je náš politický postoj, zda ano nebo ne, jako racionální součet těch tří argumentů, pozitiv, negativ a případných aktivních pozměňovacích návrhů.
Takže já pojedu v tom svém vystoupení přesně podle těchto čtyřech věcí. Člověk má být ke světu pozitivní, nemá být paranoidní. To znamená, já jsem tady v prvním čtení uváděl to, že cílům, záměrům, smyslu novely stavebního zákona – respektive objektivnější je velké novely stavebního práva – rozumím a ty účely, smysly považuju za správné a pro Českou republiku za důležité.
Bylo by to jenom subjektivní tvrzení, kdybych ho neopřel o konkrétní fakta. Takže já vyjmenuju několik a heslovitě o každé z těch věcí, o každém z těch instrumentů, by se dalo hovořit velmi dlouho, vyjmenuju věci, které jdou nepochybně správným směrem.
(Za prvé.) Integrace, to znamená systém a funkční organizační integrace, nikoliv jenom ta na úrovni uživatelského rozhraní nebo na úrovni toho zprofanovaného slova digitalizace, to znamená integrace, jeden systém, jedno řízení, jedno razítko.
Za druhé. Pro zemi velikosti České republiky – já vždycky říkám, že jsme nádherná země velikosti 6 krát 4 hodiny, 6 hodin ze západu na východ, 4 hodiny ze severu na jih – tak to, že opouštíme model 626 obecných prvostupňových stavebních úřadů, je naprosto správné. To je úplně přepálená rezortizace, segmentizace, fragmentizace naší země.
Za třetí. To, kde jde návrh zákona správným směrem, je snížení počtu závazných stanovisek a jejich racionalizace podle toho, jak materiálně důležité v konkrétní situaci pro konkrétní záměr to dané závazné stanovisko je.
Za čtvrté. Zrušení JESu. Já jsem pro něj hlasoval. Nejsem pokrytec, ale určitě JES nenaplnil to, co jsme si od něj slibovali A hlasovali jste pro něj i vy, kolegové, z tehdejší opozice, to je těch zmiňovaných 167 hlasů pro. To znamená, slibovali jsme si to od něj všichni, tak prosím, nebuďme pokrytec nikdo. To znamená, když jsme si od JESu slibovali zjednodušení, tak se to ukázalo jako Potěmkinova vesnice, protože ta složitost zůstala uvnitř Jesu.
Za páté. Posun pořizování územně plánovací dokumentace tam, kam správně logicky systémově v území patří, to znamená ze státu na samosprávu. Protože dodneška sice máme pocit, že se pořizují územní plány, územní plánovací dokumentace na úrovni obcí a krajů, ale málokdo si uvědomuje, že vlastně s výjimkou schválení zadání, když to velmi zjednoduším a s výjimkou toho závěrečného hlasování o územním plánu, tak to pořizuje stát v přenesené působnosti, ale je to pořád stát. To znamená, přece o svém území, o tom, jak má to území vypadat z pohledu rozmístění funkcí v tom území, má rozhodovat samospráva. To znamená, tento směr je také správný.
Racionalizace technických požadavků na výstavbu, zjednodušení, konec gold platingu. To všechno, co v návrhu je, zase… Pokud jsme v technických požadavcích na výstavbu přepálenější než vyspělé země na západ od nás – já to srovnání opravdu mám konkrétní, tady na to není prostor: Německo, Holandsko a tak dále – tak to přece není normální stav. Ale tady upozorňuju, že koalici – a teď jsem zvědav, jestli to koalice odpracuje – čeká minimálně rok až dva práce, protože to se musí propsat do podzákonných právních předpisů, musí se to propsat do technických norem.
To, že odpovědnost za odbornou kvalitu jednotlivých projektů posouváme na autory těch projektů, to znamená na autorizované osoby, které za to nesou svým kulatým razítkem, svou autorizací, odpovědnost, ať už jsou to autorizovaní architekti, ať už jsou to autorizovaní inženýři a technici činní ve výstavbě, to znamená z těch úředníků, kteří přece nemohou mít kompletní rozsah všech odborností, snímáme ne zcela, ale zjednodušeně tu odpovědnost a posouváme ji na ty lidi, kteří to vystudovali, kteří splnili autorizační požadavky, disponují autorizací v příslušném oboru, tak to je přece naprosto správné.
A to, že racionalizujeme systém námitek už v průběhu řízení podle stavebního zákona, racionalizujeme systém přezkumu a co je důležité, co tady nepadlo a tak se má přece normální svět chovat – dohoda, konsenzus, smír, že nastavujeme nástroje, kterými preferujeme smír a dohodu jednotlivých aktérů, všech procesů stavebního práva, tak to je taky správné. Takže teď jsem shrnul, protože opravdu mám rád svět pozitivní, tak to jsou věci, které stojí za podporu.
Posouvám se k druhé části, jak se na stavební zákon dívala odéeska. Já jsem byl jeden z těch, kdo v odéesce opravdu ty věci hodně odpracovali. V tom se odlišujeme jak od koalice, tak od zbytku opozice. Já to shrnu dvěma obecnými větami a pak zmíním heslovitě zase několik málo pozměňovacích návrhů – nebojte, nepůjdu po všech 20 našich pozměňovacích návrzích, opravdu řeknu ty vlajkové lodě, ty klíčové pozměňovací návrhy.
Odéeska se na stavební zákon dívala tak, aby na něm našla, správně našla ještě víc propodnikatelských, prorozvojových a, řekněme, podporujících směrem k samosprávám a k dalším aktérům, nikoli podezřívavých, ale naopak podporujících návrhů a pozměňovacích návrhů. To jsme našimi návrhy sledovali: rozvoj, podpora podnikatelů, podpora stavebnictví, důvěra v samosprávy. I rada je demokraticky volený orgán – holt tím zastupitelským orgánem, to znamená, podpora, nikoli paranoia, důvěra, nikoli podezřívání.
Takže to jsou tři takové roviny, které jsme našimi pozměňovacími návrhy sledovali, shrnutí těch našich vlajkových lodí, pozměňovací pozměňovacích návrhů, vždycky to jsou takové skupinky spolu provázané. I na tom je snad vidět, že jsme ty pozměňovací návrhy opravdu poctivě odborně odpracovali, včetně konzultace s odborníky – jak praktiky, tak legislativci na oblast stavebního práva.
Dvojice pozměňovacích návrhů, které vytýkám vlastně před závorku někam na úroveň obecných zásad stavebního práva, jsou to dvě věci. Za prvé, jako veřejný zájem, nikoli jako preferovaný veřejný zájem, abych pak nebyl chytán za slovo, betonová lobby potírá zelený svět nebo modrozelený svět – nic takového není pravda. Takže zdůraznění hospodářského rozvoje České republiky, to znamená, naší země, nás všech jako jednoho z veřejných zájmů vedle ostatních veřejných zájmů a postaveno na roveň ostatním veřejným zájmům – nikoli za ně, nikoli před ně, ale na roveň.
A druhá věc, která přece chybí celé Evropě, nejen naší zemi, tak je pozměňovací návrh, kterým posilujeme možnost výstavby, zjednodušujeme a zrychlujeme možnost výstavby staveb pro energetickou bezpečnost České republiky, to znamená, těch největších, nejdůležitějších energetických projektů v naší zemi. Tady ta dvojice pozměňovací pozměňovacích návrhů – jsou pod sněmovními dokumenty 1224 a 1230.
Pak máme dva pozměňovací návrhy, 1225 a 1226, kterými zjednodušujeme, urychlujeme fázi přípravy umístění staveb, protože tady od řady z vás napříč koalicí, opozicí je vždycky argumentováno třeba samotnou rychlostí stavebního řízení, ale to přece, co v České republice nejdéle trvá, je fáze před zahájením samotného stavebního řízení nebo řízení o povolení záměru. Takže tuto fázi jsme se pokusili zrychlit v tom, že dopředně, ex ante, je za velmi dobře nastavených bezpečnostních podmínek, aby se to neutrhlo ze řetězu, nastaveno zjednodušení a urychlení umisťování dvou typů staveb: za prvé, vyhrazených staveb podle přílohy zákona o urychlení výstavby nové infrastruktury; a za b) staveb, které nám v České republice chybí, to znamená, staveb pro bydlení – a zdůrazňuju, nejen hromadných staveb pro bydlení, tak jak je nastavuje koalice, ale všech staveb pro bydlení v brownfieldech. To znamená, vyhrazené stavby v zastavitelných územích a stavby pro bydlení v brownfieldech byly v hledáčku našeho zájmu a tyto dva okruhy staveb důležitých pro Českou republiku jsme pozměňovacími návrhy chtěli podpořit. To, že podmínky máme opravdu nastavené tak, aby se to neutrhlo ze řetězu, tak já je velmi rychle shrnu: souhlas vydavatele územněplánovací dokumentace, souhlas vlastníka pozemku, nenarušení veřejných zájmů, nedotčení zájmů jiných osob a nedotčení případných ochranných pásem nebo koridorů, které už jsou v územněplánovací dokumentaci stanoveny. To znamená, toto by přece mělo mít podporu nás všech.
Poslední dva pozměňovací návrhy, které chci shrnout, jsou pozměňovací návrhy 1352, to je podpora plánovacích smluv jako dopředné, ex ante nastavené možnosti zrychleného a správně zrychleného nastavení změny územněplánovací dokumentace nebo regulačních plánů. A pak dvojička pozměňovacích návrhů, 1353 a 1354, které: za prvé, nastavují regulační plán – a kdo znáte proces stavební proces, tak víte, že regulační plán už velmi detailně rozpracovává konkrétní území, ohraničené území z pohledu velmi detailního nastavení požadavků na zástavbu daného území, takže regulační plán jako částečné povolení stavby v tom rozsahu, který už je vyřešen právě v regulačním plánu; a za b) regulační plán jako zamezení duplicitního přezkumu, duplicitních námitek, to znamená, ty věci, které budou vyřešeny již v regulačním plánu zcela férově, včetně případných námitek, tak již nebudou podléhat přezkumu v dalších fázích. Tolik shrnutí aktivních pozměňovacích návrhů odéesky, těch nejklíčovějších, nikoli všech.
Věcná kritika, co je na návrhu velmi špatně: čtyři shrnující věci. To, čeho se za odéesku možná obáváme nejvíc, je něco, co já nazývám exekutiva v terénu, to znamená, nedořešené kapacity, lidské personální kapacity naplnění úřadu rozvoje území a jeho jednotlivých pracovišť. A tady budu velmi kritický. Neznám všechny kraje, koalice už ustavila takzvané koordinátory v území a já bohužel znám – a nejsem takový cynik, tak zlý člověk, abych ta jména říkal veřejně – že obsazení pozic některých koordinátorů v území v některých krajích mě děsí. Jejich nekvalita práce, neschopnost věci opravdu v tom terénu zajistit – a nejsou to jenom lidské zdroje, to se zmiňuje nejčastěji – to je převod spisové služby. Tady akcentuju odsun digitalizace až na konec roku 2030, tak ty kilometry spisů jsou v tuto chvilku naprosto neřešené a nedořešené. Místa pro ty úředníky v některých krajích – úplně nulový stav, to znamená, opět nedořešeno a znám ustanovení o povinnosti součinnosti obcí v návrhu, to znamená, lidé, spisy, spisovny, archivy, místa, prostory a tak dále. Takže to je věc, která je opravdu fatální a tam tedy ze strany koalice, ze strany paní ministryně neslyšíme opravdu konkrétní řešení.
Druhá věc je legislativní průběh. Prostě vždycky to tady správně z koalice, z opozice shrnují: 800 stran samotný návrh a 1073 stran komplexní pozměňovací návrh – mluví za vše. Prostě nebylo to dobře legislativně připravené, tečka, není potřeba se tomu víc věnovat.
Třetí věc. Já jsem v prvním čtení říkal – hlásím se k tomu i teď – pustit jakoukoli významnou reformu naší země v této oblasti, reformu stavebního práva, do mezirezortu znamená díky nastavenému, mnoha let trvajícímu resortismu jednotlivých připomínkových míst neprotlačení jakékoli reformy Českou republikou. Takže já nekritizuji samotnou absenci mezirezortního připomínkového řízení, ale kritizuju, protože jsem (tomu) byl mnohokrát osobně přítomen, neférovou absenci komunikace a projednání se stakeholdery, kteří měli odlišný názor od vládní koalice. Opravdu jsem byl několikrát přítomen na jednáních samospráv, ať už Sdružení místních samospráv České republiky, ať už SMOČRu, kde chyběli – a vědomě chyběli – zástupci ministerstva. Já chápu, že paní ministryně nemůže objet všechno, ale to, že se vědomě půl dne před jednáním omluví náměstek, který tam měl být, a nenajde za sebe náhradu, to je neochota, neschopnost komunikovat s kritickými stakeholdery. Stejně tak pokud – a já znám kritické názory ČKAITu – se nelíbí ministerstvu kritické názory ČKAITu a ministerstvo si dá komunikaci se ČKAITem na blacklist, tak je to nefér – tečka. Neschopnost přijímat zpětnou vazbu, byť je odlišná od mého názoru, tak to je tedy podle mě úplně zásadní a hlavně neférová chyba.
A ta čtvrtá věc, poslední, tím já končím, jsou ty nepřijaté pozměňovací návrhy, které, když bych to velmi zjednodušil, my jsme se vlastně na návrh novely stavebního práva koukali ještě z pravé pozice vedle vládní koalice, z té propodnikatelské, prorozvojové, podporující, supportující, důvěřující.
Takže já mnohokrát děkuju zcela vážně za pozměňovací návrhy, které zatím – uvidíme finální hlasování – získaly důvěru koalice a podporu koalice v hospodářském výboru, uvidíme finální hlasování, ale tady z těch čtyř důvodů – nula, nula zatím odpracovaná: ta exekutiva v terénu, legislativní průběh, za třetí to neférové nevyslyšení, nekomunikace, nediskuse, nepřijímání zpětné vazby od kriticky nastavených stakeholderů a ty nepřijaté prorozvojové pozměňovací návrhy odéesky, to jsou čtyři důvody, pro které ani já nemohu ten návrh podpořit.
Takže tolik za mě. Věřím, že jsem dodržel téměř přesně i dohodu, kterou jsem měl, plus minus 15 minut. Věřím, že jsem nebyl nějak obstrukční, že jsem nebyl osobní a shrnul jsem věcné důvody za sebe a pravděpodobně za celou řadu kolegů z ODS. Děkuju mnohokrát. (Potlesk v sále.)
Mgr. Karel Haas ODS poslanec Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky
Psali jsme:
Muž vystupující jako Thomas Paukner: Rakušan je nejnebezpečnější politik v ČR Lidé na Slovensku chtěli říct názor na větrníky. Skončilo to neuvěřitelně Koalice chce zrušit promlčecí dobu u vražd Ruský cíl: Celý Donbas. A Putin pro to prý udělá cokoliv