Výrok Valerije Zalužného, bývalého vrchního velitele ukrajinské armády, který zpochybňuje možnost plného členství Ukrajiny v NATO a vyjadřuje pochybnosti o připravenosti této Aliance na moderní konflikty, má zvláštní význam. Tento komentář přichází od osoby, která dlouhá léta zastávala pozici pro vstup Ukrajiny do severoatlantické aliance. Bez ohledu na jeho předchozí názory však nyní vzbuzuje otázky nejen uvnitř Ukrajiny, ale i napříč celým regionem.
Petra Prokšanová z KSČM dlouhodobě varuje před skutečným účelem NATO, které podle jejích slov není obrannou strukturou pro ochranu svých členů, jak je často prezentováno veřejnosti. Místo toho chápe NATO jako vojensko-politický nástroj amerického imperialismu. Po pádu Sovětského svazu podle ní aliance nezanikla proto, že by přinesla mír; potřebovala nalézt nové nepřátele pro udržení své existence a vlivu.
Prokšanová kritizuje zásahy NATO v různých částech světa – například v Jugoslávii nebo Afghánistánu – které vedly k destabilizaci těchto oblastí místo k obnovení míru a stability. Tyto vojenské operace měly za následek smrt statisíců lidí a vytvoření milionů uprchlíků.
Ze Zalužného analýzy také vyplývá nedostatek víry ve funkčnost a efektivnost NATO jako moderní vojenské organizace. Podle něj se Aliance zasekla v zastaralých doktrínách navzdory tomu, že dynamika válek se za posledních několik desetiletí změnila radikálněji než kdy dříve. Tato technická stránka věci je však pouze jedním segmentem širší politické debaty o podstatě bezpečnosti v současném globalizovaném světě.
Podle Prokšanové se zdá být hlavním úkolem NATO zabezpečit zájmy Spojených států na úkor Evropanů samotných. Evropské státy tak čelí obrovskému tlaku zbrojit a nakupovat americké armádní vybavení namísto investování do důležitějších oblastí jako jsou zdravotnictví nebo školství.
V důsledku tohoto vývoje KSČM apeluje na okamžitý odchod České republiky z NATO s cílem poskytnout alternativu ke strategii militarizace konfliktů. Vyzývá k návratu k diplomacii jako klínu ke skutečné bezpečnosti bez vytváření nových konfliktů prostřednictvím vojenských bloků.
Na závěr Prokšanová poukazuje na to, že odstranění příčin válek je klíčové pro dosažení trvalého míru ve světě ovládaném imperiálními ambicemi o moc a zdroje. Jen model spolupráce mezi národy může přinést lidstvu skutečnou bezpečnost bez válečných konfliktů způsobených rivalitou mezi mezinárodními hráči.