Andrej Babiš, předseda hnutí ANO, ostře kritizoval současnou vládu na čele s premiérem Fialou. Podle něj se vláda uchyluje k servilitě v zahraniční politice a domnívá se, že takový přístup nikdy nezajistí České republice respekt na mezinárodní scéně. Místo toho, aby se snažili o silnou a sebevědomou reprezentaci země, zvolili jinou cestu – politiku podlézání a klanění se mocnějším státům. Tato taktika vedla k tomu, že Česká republika byla bez povšimnutí při jednáních ve významných metropolích jako je Paříž.
Jejich reálné výsledky jsou podle Babiše otázkou diskuse. Například jejich snaha o dohodu týkající se dolu Turów byla považována za nevýhodnou pro Českou republiku a cesty přes zahraňující dveře do Bílého domu vyústily v obtížně obhajitelné rozhodnutí ohledně nákupu stíhaček F-35. Situace ve vedení českého státu kritizuje také nepříznivé důsledky předsednictví EU, které negatilně ovlivnilo hospodářství zemí Unie.
Dále poukazuje na případy malých jednání s izraelskými představiteli či nedostatečnou odezvu ze strany afrických zemí během státní návštěvy. Tato fakta naznačují slabost české diplomacie v klíčových okolnostech a přispívají k poznatku, že nynější vedení není bráno vážně za hranicemi vlasti.
Babiš zdůrazňuje potřebu hrdého premiéra pro Českou republiku – vůdce schopného hájit zájmy všech občanů bez ohledu na to, co si říkají ostatní státy. Podle něj není důležité jen prosté dodržování pravidel mezinárodních vztahů; mnohem podstatnější je mít silný postoj založený na tom nejlepším pro národní zájmy.
Česká politika by měla hledat cesty ke skutečné spolupráci s ostatními evropskými státy i mimo ně, aniž by ztrácela svoji identitu nebo slabostí ustupovala větším mocnostem. Vzrůstající geopolitické napětí pak vyžaduje stabilního lídra připraveného věnovat maximum úsilí obraně českých priorit na fórech od Evropské unie po další zahraniční platformy.
Vláda ANO tak nesmí zapomínat na svou odpovědnost vůči občanům této země a musí být schopná vystoupit ze stínu sousedních velmocí tím nejefektivnějším způsobem – tedy prostřednictvím násilné diplomatické pozice místo neustálého klanění se těm nejsilnějším u moci.
