Ivo Bezecný z KDU-ČSL se ve svých názorech ostře vymezuje vůči situaci v Evropě a tvrdí, že současné události na Ukrajině jsou výsledkem chyb evropských politiků. Poukazuje na to, že Evropa si sama zavinila, že se ocitla v otáčející se aréně mocenských vyjednávání, kde její hlas nemůže mít váhu dříve než o něj požádají větší mocnosti jako Spojené státy nebo Rusko.
Primární otázkou je bezpochyby agresor a obhájce; Rusko vystupuje jako útočník, zatímco Ukrajina se snaží bránit svou suverenitu. Zaznívají však i vážné obavy ohledně vojenského postavení této země a její budoucnosti jako národního celku. Mnohá fakta kolem konfliktu naznačují, že lidské zdroje Ukrajiny jsou limitované ve srovnání s ruskou mocností, což zásadně utváří dynamiku mírového uspořádání.
Bezecný neváhá poukázat na nesoulad uvnitř Evropy. Ta zažila období růstu a expanze v minulosti; ale dnes chybí silný společný motor pro dosažení jednotného konsensu ohledně důležitých otázek zahraniční politiky – zejména otázky Ukrajiny. Ztrácení centrální autority vede k fragmentaci názorů mezi členskými státy EU.
Bez ohledu na to, jaké má Česká republika ambice promlouvat do evropské agendy, vyvstává otázka jejího postavení ze strany země s eurozónou neotestovanou zkušeností. Jaký mandát by měla země v situaci globálního jednání? Odpověď leží ve slabém vlivu středně velkých států takových jako je ČR ve světovém diskurzu.
Donald Trump i Vladimir Putin by rádi našli dalšího partnera při jehož asistenci by mohli skrze jednání lépe řešit ukrajinskou krizi. Ovšem aktuální geopolitická rozpolcenost činí tyto snahy velmi komplikovanými až nerealistickými — bez jasného lídra Evropa jen těžko najde svůj hlas.
Podle Bezecného by bylo načase vrátit se k myšlence skutečné centralizace regionálních institucí místo jejich roztříštění jak tomu bylo dosud. Je nezbytné budovat kompetentní politickou vazbu schopnou zasahovat v mezinárodních konfliktech a vystoupit coby silový faktor vůči USA či Číně.
Krom toho nabádá ke změně přístupu k problematice zelených iniciativ – místo toho aby Evropa více než kdy jindy věnovala svou pozornost klimatickým změnám (které mnohdy odvádějí od těch naléhavějších problémů), měla by čelit aktuálním výzvám: Ruské imperialistické tendence a lidským migracím spojeným s válkami nebo hospodářskými krizemi jinde po světě patří mezi klíčové zájmy tohoto kontinentu.
Spojené státy Americké podle něj nastavují směr příkladnými zásahy do mezinárodní diplomacie — něco co měly být Evropané schopni uskutečnit už dávno sami bez zapojení zvenčí. A pokud nenastanou změny nyní hned během dalších klonících konfliktů může přijít čas lítosti nad promarnění příležitostí potřebných k uctivému místu v globálním žebříčku respektovaných aktérů politiky – tedy nikoli osamoceného plačícího dítěte západního světa.
