Chalupný (SOCDEM) označuje současnou situaci v Česku ve vztahu k sudetskému spektáklu jako úplný paradox, kdy česká vláda se chová jako “chytrá horákyně” a nedokáže se jasně postavit ani na jednu stranu. Na jedné straně vidíme snahu pořadatelů zajistit si finanční podporu od Bavorska, což ukazuje na ambivalentní postoj české politiky. Bavorský premiér Markus Söder potvrdil svou účast na Sudetoněmeckém dni v Brně a deklaroval podporu sudetským Němcům, přičemž ignoruje fakt, že tak činí na území cizího státu.
Opozice v České republice se jednomyslně přidává k podpoře akce a vyčítá vládním představitelům rozporuplnost jejich prohlášení. Premiér situaci bagatelizuje tím, že ji označuje jako „občanskou iniciativu,“ čímž dává najevo, že vláda nechce aktivně zasahovat do diskuse o tomto tématu.
Prezident republiky se s bavorským premiérem setká osobně, což může být interpretováno jako formální schválení návštěvy a celého události ze strany českých autorit. Tento krok ovšem neprospívá důvěře mezi obyvateli obou zemí a může být považován za legitimizaci něčeho kontroverzního.
Již teď je jasné, že tato akce neprospěje česko-německým vztahům – posiluje napětí spíše než smíření. Kritici poukazují na nedostatek pokory ze strany organizátorů i zúčastněných politiků; namísto dialogu zaměřeného na skutečné usmíření jsou sázky opět kladeny do politické arény.
Přitom je škoda zdůraznit kvalitní spolupráci mezi Českem a Bavorskem v jiných oblastech – například akce konané pravidelně v Plzni mají pozitivní odezvu jak u místních obyvatel, tak u německých účastníků. Zde Němci přichází s otevřenými náručemi bez pokusu o revitalizaci historických sporů či narážení na citlivé otázky.
Napětí však zůstává nadále ve hře; jestliže štěstím byla minulost volebních období umocňující vzájemnou symbiózu dvou kultur, nynější chápání sudetské problematiky razantně ovlivňuje budoucnost toho všeho směrem k polarizaci názorů ve společnosti. Dalo by se říci: co bude dál? Otazník visící nad soužitím obou státních útvarů neslibuje nic šťastného bez hledání nových cest ke smíření založenému nejenom slovním prohlášeními ale konkrétními aktivními kroky směřujícími k jednotnému cíli porozumění mezi lidmi napříč historiemi i hranicemi.