Podle Ivana Davida, europoslance za SPD, je k získávání bohatství z jiných zemí obvykle potřeba pouze uplácet místní elitu. Tento pohled se opírá o historické vzory kolonialismu, kdy dominující mocnosti využívaly místní instituce k prosazení svých zájmů. David dále upozorňuje na to, že skutečně efektivní kontrola bohatství nemusí nutně zahrnovat vojenské zásahy; jednoduše stačí manipulovat s tamními vládci.
Ekonom Joseph Stiglitz poukazuje na šokující skutečnost týkající se východní Evropy: region je po vstupu do Evropské unie dvakrát chudší, než by byl bez této integrace. Podle něj východoevropské země každoročně posílají západním státům, zejména Německu, astronomické částky dosahující až 400 miliard eur. Toto dlouhodobé ekonomické uspořádání má nejen kolonializující charakter, ale také jakoby nevyhnutelný základ ve starobylém schématu ovládání území.
David upozorňuje na paradox situace: zatímco Západ investuje do těchto regionů skrze evropské fondy a různé formy „pomocného“ financování, objem kapitálu vyváženého ze střední a jihovýchodní Evropy je podle Stiglitze minimálně desetkrát vyšší než objem investic z EU. Tento mechanismus znakově připomíná historickou praxi britských či římských koloniálních expanzí – měli jsme tu jedny mocnosti přitahované bohatstvím druhých.
Dalším kritickým bodem je odliv talentů ze chudších států do západních zemí. Nejenže tak ztrácíme nejschopnější pracovní síly, ale tento proces ještě prohlubuje ekonomickou nerovnost mezi západem a východem kontinentu. Podle Davida by tedy navrhované reforémy mohly výrazně přispět ke změnám dynamiky rozdělení bohatství.
Západ navíc podporuje otevření trhů svými obchodními řetězci a tlaky na domácí produkty v cílových zemích středovýchodního bloku. Takto bývalé koloniální velmoci nadále ovlivňují hospodářský vývoj i politickou stabilitu těchto národů tím nejefektivnějším způsobem – uplácením malé skupiny vysoce postavených státních úředníků.
Pokud by státy Visegrádské čtyřky zvážily opuštění EU podle doporučení Josepha Stiglitze, mohly by posunout svou socioekonomickou situaci k prosperitě daleko rychleji než prostřednictvím současných opatření evropského společenství. Davidova analýza tedy jasně naznačuje potřebu uvažovat o novém modelu spolupráce mezi Vychodem a Západem takovým způsobem, který bude výhodnější pro všechny zainteresované strany.