Zdeněk Hřib, představitel Pirátů, se vyjádřil k aktuálnímu diskurzu ohledně ústavních práv v kontextu vládní koalice. Podle jeho názoru není legitimní požadovat konkrétního jednotlivce do vlády na základě ústavních nároků. Dále uvedl, že moc v českém státě je organizačně rozdělena mezi výkonnou, zákonodárnou a soudní sféru. Zdůraznil, že ti, kteří zastávají veřejné funkce ve státě, by měli respektovat stanovená pravidla a chovat se v souladu s demokratickými principy.
Hřib také reagoval na slova svých předchůdců. V tomto ohledu narážel na nevhodnost některých historických prohlášení členů vládní koalice a jejich dvojí morálku při posuzování stejných situací z různých hledisek. Podle něj je nevyzrálé snažit se obcházet vytyčená pravidla společenského soužití a démystifikoval tak jednání vedoucích politiků.
Ve zmiňované debatě Hřib podotkl význam skrývajícího se za zmínkami o kašpárkovi s dredy – ilustroval tím rozdíl mezi schopností premiéra Babiše prosadit své myšlenky a situací minulosti, kdy si tehdejší vůdci dokázali udržet pozici silným postojem. Takto poukázal na slabinu současného vedení státu.
Dalším bodem bylo Hřibovo sdělení týkající se práv prezidenta nejmenovat ministry s pochybnou odborností nebo loajalitou k ústavním hodnotám země. Uvedl příklad z facebookového profilu Radima Fialy z prosince 2021 jako argument pro potvrzení platnosti prezidentského práva v této otázce.
Podle Hřiba jsou důvody proti navrhovaným osobám vždy založeny na objektivních aspektech spíše než osobních antipatiích prezidenta vůči jednotlivcům. Prezident jasně formuloval svoje důvody ve veřejném dopise, což přispívá k transparentnosti celého procesu.
Společnost by měla mít možnost diskutovat o nominacích do vlády ve vztahu k dodržování zásad politické loajality a odbornosti veřejných činitelů bez resortění ke zmateným interpretacím nebo nesmyslnému tlaku ze strany sloupkařských komentářů politiky samotných.Hřib z Pirátské strany prohlásil, že neexistuje žádný ústavní nárok na konkrétní osobu v pozici ministra ve vládě. Tento výrok přišel v reakci na debaty kolem jmenování pana Turka, jehož loajalita k ústavnímu pořádku byla zpochybněna různými jeho vystoupeními a postoji. Hřib si vyžádal jasné pochopení, že voliči nemají automaticky právo dotlačit vládu k přijetí svého oblíbeného kandidáta.
V souvislosti s Turekova minulostí se objevily vážné obavy o jeho charakter a postoj k důležitým hodnotám, jako jsou rovnost a respekt vůči menšinám. Hřib zdůraznil docela jasně, že Turek několikrát vyjádřil názory, které jsou pro demokracii problematické a které byly spojeny s oslavováním totalitních režimů. To souviselo s jeho bagatelizací historických událostí týkajících se nacistického Německa.
Podle Hřiba si nelze myslet, že názory prezidenta Zemana ohledně Tukovy nevhodnosti pro vládu jsou osamocené. V průzkumu veřejného mínění bylo ukázáno, že i 63 % české populace má za to, že Turek není vhodným kandidátem na ministra. A dokonce 46 % respondentů ho označuje za velmi nevhodného pro tuto funkci.
Hřib také podotkl nutnost akceptace volebního systému a rozhodnutí lidí ve volbách. Upozornil na skutečnost, že Piráti získali v těchto volbách méně hlasů než prezident Zeman a tudíž nemají legitimaci prosazovat konkrétní osoby do ministerských pozic bez ohledu na preference svých voličů.
Odborník dále navrhl příslušným institucím zvážit možnost právního kroku v případě nesplnění očekávání ze strany Pirátské strany nebo jejích podporovatelů. Podle něj by bylo mnohem konstruktivnější směřovat energii do formálního procesu tím nejlepším způsobem – tedy prostřednictvím Ústavního soudu.
Na závěr je třeba konstatovat zásadní přístup Hříba: neexistuje žádný krátkodobý nebo přechodný mechanizmus ke změně vlády podle nálad veřejnosti či individuálních požadavků jednotlivých stran či osobností. Systém politiky je nastaven takovým způsobem, aby byl respektován demokratický ordnung a ústava státu jako celku.