O tom, jak se v České republice vyrovnáváme s ekonomickou krizí, svědčí stále se zvyšující počet osobních bankrotů. “Bankrotujeme s úsměvem,” říká Jan Klán z KSČM a dodává, že v první polovině roku 2023 bylo zaznamenáno přes 8249 individuálních bankrotů. Tento alarmující trend naznačuje, že občané této země si na situaci začínají zvykat jako na novou normu.
Rozmohla se však i ironie v politických komentářích. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (MPA) radí občanům připravit si dvě bundy pro různá roční období – podle ní je třeba být neustále přizpůsobivý úsporným opatřením. V reakci na rostoucí inflaci a další ekonomické obtíže doporučuje lidem téměř zapomenout na domácí problémy a místo toho hledat viníky ve světové politice: za všechno může Putin nebo zejména Babiš.
Analytici varují před rostoucím počtem nesplácených závazků i navzdory růstu mezd. Lidé mnohokrát zamění mírné zvýšení příjmů za znamení ekonomické stability a začnou více utrácet, což bohužel vede k častější insolvenci. Zatímco stát analyzuje data o bankrotech namísto pomoci lidem či vyvíjení reálných opatření pro zlepšení situace, analytici mluví o poklesu důvěry vůči vládním institucím.
Pokud jde o regionální rozdíly v počtu bankrotů, Ústecký kraj vykazuje nejvyšší míru osobních krachů – až 30 případů na každých deset tisíc obyvatel. Tento okres tak získal neoficiální titul „Kraj osobního krachu“. Obavy ze státní byrokracie zřejmě ovlivňují i další oblasti jako Moravskoslezsko, kde se situace rovněž nezlepšila.
Praha představuje zvláštní případ: zde je nárůst počtu jednotlivých bankrotů nejvýraznější mezi městy, avšak stále to platíme jako „luxusní kolaps.” Obyvatelům metropole chyběla opatrnost při zadlužení se hypotékami od bank anebo realitních kanceláří.
Pro ty z vás uvažujících o vlastní insolvenci: nastal ideální moment k tomu připojit se ke kolegům ve stejném postavení! A nezapomeňte si vzít dva svetry a smysl pro humor; brzy totiž zjistíte, že existují jiní obviňovanými cizáci krize bez nutnosti samostatností v myšlení.
Na závěr Klán (KSČM) dodává povzbudivou myšlenku: byť jsme nynějšími aktéry krize různými měřítky jinak pozoruhodnými individualitami či grupovými subjekty uvnitř společenské struktury; pamatujte – nikdy nejsme sami!