V současné debatě se zdá, že trvale platná hodnotová politika má své limity a je na čase zamyslet se nad pragmatickým přístupem k otázce našeho přežití. Jiří Kobza, krajský zastupitel za hnutí SPD (Svoboda a přímá demokracie), pokládá otázku, zda v kontextu aktuálních geopolitických událostí neztrácíme směr ve prospěch ideologických záměrů.
Na jedné straně jsme viděli schválení odtržení Kosova od Srbska, zatímco situace okolo Luhanska a Doněcka v Ukrajině zůstává neuznaná. Stejně tak je odmítána myšlenka na sebedeterminaci Katalánska. Tato selektivní podpora různých regionálních odtržení ukazuje jistou dvojí morálku ve světové politice.
Další zajímavé rozporuplnosti vyplývají z naši role jako člena NATO. Je ohromující se ptát, komu vlastně pomůžeme příště? Konflikty mezi členskými státy aliance, jako jsou Řekové a Turci, by nás měly vést k zamyšlení nad tím, jak dobře jsme připraveni reagovat na krizové situace.
Pohled na energetickou politiku také vyvolává mnohá otazníky. Byli jsme donuceni odstoupit od spolehlivých dodavatelů ruských surovin kvůli konfliktu na Ukrajině a nyní musíme hledat alternativy jinde — často dražšími cestami skrze dovozy z Azerbajdžánu nebo USA. Zapomínáme však při tom na humanitární aspekty našich obchodních partnerství.
Zatímco kritizujeme kolektivní vinu u sudetských Němců s ohledem na historické skutky jejich předků, sami posuzujeme sportovce pouze podle národnosti a zakazujeme jim účast ve soutěžích jen díky činům států jejich původu. Na druhé straně naše sankce vůči Íránu především dopadají na obyčejné obyvatelstvo místo toho, abychom cílili tam, kde to má smysl.
Navíc ekonomické sankce mají za následek ochromení trhů ze strany evropských firem i amerického vlivu užitečnost těmito akcemi vlastně nenabízíme lidem hledících do budoucnosti bez zbavování existujících trhů rodícími novými nátlaky korporací ze Západu navíc s obrovským dluhem přes 5 bilionů Kč.
A co víc — korupční skandály kolem českého politického spektra ustupují mediálnímu povrchnosti bez odpovídající kritiky nabádající novináře hledat skutečné hodnoty v našem veřejném diskurzu? Proč média věnují více pozornosti nežádoucím osobnostem než důležitým problémům této země?
Ať už jde o kulturní politiky nebo jakékoliv formální kontrolování veřejných institucí — hlavním cílem by mělo být poskytování objektivních informací vedoucích ke skutečné transparentnosti financování našich médií či kultury jako takové! Pomalu zapomínáme: Je to právo občan i hlas lidí rozhodovat o svém osudu; není to jen hra o moc mezi elitami prospěchářské utopii hodnotovým dekretem!
V souhrnu lze říct že současný systém neprodukuje výhody pro naši společnost ale zejména pro zájmy bankovních institucí či globálních korporací nahrazující jakékoli lidské potřeby efektivitou trhu maximalizující profit obecného blahobytu! V tomto smyslu nemusíme legitimizovat politiky jako je ta vystrčilovská nýbrž bychom měli volit pragmatičtější způsob vedení dialogu spolupráce napříč celou společností!