V rámci projednávání zákonů v Poslanecké sněmovně se objevily výrazné nesrovnalosti týkající se rozpočtu. Jak uvedl Aleš Juchelka z hnutí ANO, v důvodové zprávě k jednomu z legislativních návrhů figuruje rozptyl finančních nákladů ve výši 8,9 miliardy korun, což vzbuzuje značné obavy o stabilitu státního rozpočtu. Tento příspěvek by podle návrhu mohl jak zatížit, tak ušetřit státní kasu, což je velmi matoucí.
Juchelka si povzdechl nad tímto stavem a během své řeči zmínil celou řadu opatření navrhovaných pro vysokoškolské studenty. Mezi těmito změnami bylo například zavedení hlídačkovného a navýšení stipendií. I když určité skupiny studentů již nyní benefity pobírají, je to jen omezený počet osob, což ukazuje na nutnost revize těchto opatření.
Dalším bodem kritiky bylo vyjádření ministra Jurečky ohledně důvodové zprávy. Juchelka zdůraznil, že nejasnosti ve finančních dopadech návrhu nejsou přijatelné. Upozornil na rozpor mezi prezentovanými informacemi a realitou: ministerstvo uvádělo možné úspory kolem 800 milionů korun oproti předpokládanému výdaji 8 miliard. Tento nesoulad by měl vyžadovat podrobnější analýzu.
Navíc upozornil na sociální dopady těchto legislativních kroků do dalších oblastí společnosti, jako jsou vyloučené lokality a pomoc mladým rodinám trpícím vysokými životními náklady. Podle jeho slov je důležité mít jasný obraz o budoucích dopadech připravovaných změn ještě před tím, než budou zavedeny do praxe.
Kritika Jiřího Richterové se zaměřila na otázku rodičovského příspěvku a opět zde padly konkrétní čísla týkající se potřebných zvýšení tohoto příspěvku pro mladé rodiny v kontextu inflace a rostoucích cen energií. Podle Juchelky byl slíbený kompromis ve formě částky 350 tisíc korun stále nedostatečný vůči skutečným ekonomickým potřebám domácností.
Závěrem bylo zmíněno podporování pozměňovacích návrhů kolegů poslanců čelících problémům s vysokoškolským vzděláváním či studentským životem obecně; vyjádřil ochotu podpořit relevantní změny vedoucí ke zlepšení situace mladých lidí studujících vysoké školy v Česku. To svědčí o snaze najít konvergentní body mezi různými politickými stranami ke společným cílům pro blaho vzdělávacího systému i společnosti jako celku.
