V komentáři Mgr. Evy Kaprálové, krajské zastupitelky za stranu PRO, se objevuje kritika přístupu některých osobností naší společnosti, které jsou podle ní považovány za „názorově flexibilní kariérní komouše“. Tyto postavy neváhají měnit své stanovisko v závislosti na osobních výhodách a aktuálních trendech. Na příkladu Báry Štěpánové, jejíž nedávný výstup v DVTV vzbudil rozruch díky nešťastným srovnáním mezi Andrejem Babišem a historickými postavami jako Hitler nebo Stalin, poukazuje na nesrozumitelnost a manipulativnost takového zjednodušení.
Kaprála se nehodlá zaměřovat pouze na Bařinu argumentaci, ale spíše zdůrazňuje širší problém – kdo tvoří veřejný diskurs v současnosti a jak je přijímán občanskou společností. Dodává, že mnoho lidí podléhá jednoduchým narrativům bez hlubších úvah o souvisejících skutečnostech. Ošidnost mediálního prostoru spočívá v tom, že mnozí přijímají tvrzení bez ověření faktů či kontextu.
Kritika směřuje nejen k Štěpánové samotné, ale i k dalším médiím a moderátorům. Například postoj Bastlové k novinařině má být příkladem zahlcenosti moderátorského diskurzu aktivisty s minimálním povědomím o profesi žurnalismu. Podle Kaprálové je to symptomem obecnějšího trendu ve společnosti – zastírání pravdy za účelem osobního prospěchu nebo politické agendy.
Dále upozorňuje na dalších protagonistů mediálního prostoru jako Mináře z Milionu chvilek, který ostentativně vyjadřoval názory proti vládním institucím založeným dle jeho slov na mafiánských praktikách. Ve spojitosti s tím zmínila také Rakušana z ministerstva vnitra jako ilustraci dvojích standardů chování – láká lidi do ulic přitom beztrestně přehlíží vážnost otazníků kolem svého dřívějšího působení.
Hlasitou kritiku si ovšem vysloužila i jiná persona českého showbyznysu – Čvančarová – která by chtěla prezidenta označovat za vzácného člověka potenciálně chránícího demokracii; doplnila však obraz kariéristky nepodporující hodnoty pravdy či čestnosti podle vlastního uvážení.
Celá situace je tedy podle Kaprálové jen dalším důkazem toho jak negativně formují naši kulturu jednotlivci usilující o osobní prospěch skrze populární narace; namísto upřímného vyjadřování nezaujatých názorů by měly být hlasité víc než jen opakovanými frázemi politiky těch “správných” stran či skupin vůči těm “nesprávným”. V této souvislosti apeluje na potřebu lidstva hledat lidi s pevnými hodnotami místo těch prchavých nadšení pod rozmanitými barvami momentálních politických trendů.