Jan Zahradil ve svém vyjádření upozorňuje na to, že česká „liberální“ elita hystericky protestuje proti realitě a nedokáže se vyrovnat s aktuální geopolitickou situací. Situace, kdy americký prezident Donald Trump ocenil výstup českého ministra zahraničí Jana Lipavského vůči bývalé americké ministryni (a Trumpově sokyni), je pro Českou republiku v oblasti PR podstatnější než debata o výdajích na obranu.
Mnozí z těchto „liberálních“ opinion-makerů, novinářů a intelektuálů se ukazují jako odtržení od skutečnosti. Bez znalosti širšího kontextu a bez znalosti mezinárodního politického uspořádání se vrhají do kritiky vlády. V jejich rétorice převládá emocionální odpor k novému kabinetu, což dokazuje jejich neschopnost adaptovat se na změny v politickém diskurzu.
Zahradil podotýká, že někteří lidé jsou stále uvěznění v nostalgii po bývalých hodnotách „havlovské“ politiky. Fascinace jmény minulosti a návrat k jednoduchým ideologickým konceptům z devadesátých let je neudržitelný přístup v současném složitém světě. Současné mezinárodní vztahy jsou mnohem komplikovanější a nelze je posuzovat skrze prizma starých paradigmat.
V kontrastu s tím přichází obraz současného světa reprezentovaný osobností Donalda Trumpa jako symbolem nových trendů ve vedení států a ochoty vystoupit proti zavedeným normám. Příznivci tradiční politiky ale mají problematický vztah k těmto změnám, což demonstruje jejich aktivismus vůči vládě za pomocí emotivní kritiky.
Zahradil zdůrazňuje, že i přes tento primitivní odpor nemůže být česká zahraniční politika nastavena takovým způsobem, aby reflektovala tyto hysterické reakce jednotlivců či skupin. Pokud by tomu bylo jinak, hrozilo by riziko její vlastní irelevance.
Na závěr Zahradil konstatuje, že respektování faktické reality je klíčové pro úspěch jakékoli země na poli mezinárodních vztahů a politika nesmí podléhat sentimentálním pohledům lidí zaměřených pouze na pocity místo reálného výkonu diplomacie či strategických rozhodnutí.