Pan ministr Ženíšek, zaslouženě označovaný jako nová postava v politice, přichází s odvážnými výroky a podněty, které se snaží posunout jeho veřejné mínění. S jakou vervou se Ženíšek pustil do kritiky ministra Macinky je fascinující ukázkou pokusu o zvýšení jeho viditelnosti ve světle chybějících činů za jeho dosavadní ministerské funkce. Navzdory tomu, že publicita byla dříve pro něj téměř neznámým pojmem, dnes využívá příležitosto hodnotit ostatní ministry v rámci Fialovy vlády.
Zajímavé je sledovat určitou dynamiku mezi členy vlády; mnozí se snaží překonat svou předchozí nevýraznost snahou být slyšet. V diskusích a vyhlášeních se objevuje řada hlasŮ s cílem upoutat pozornost médií i veřejnosti. Tento trend by mohl dovést k zajímavým argumentům a debatám u kulatých stolů i na nedávných politických fórech.
Podobná situace však vyvolává otázku autenticity takových prohlášení. Jak efektivně může být hodnoceno to, co bylo nebo nebylo vykonáno? Místo reálných výsledků si politici mnohdy volí atraktivní rétoriku a marketingové strategie s cílem zaujmout voliče.
V souvislosti s aktivitami ministra Macinky nelze opomenout ani kritiku ze strany opozice. Ta zdůrazňuje problémy ve vedení a rozhodovacích procesech týkajících se klíčových oblastí politiky. Méně konstruktivním způsobem než by bylo žádoucí si pak někteří poslanci vzali na paškál i osobní životy opozičních členů či jejich dřívější selhání v politických funkcích – což nikterak nepřispívá k demokratické diskusi.
Frenetická atmosféra kolem vystoupení některých politiků naznačuje, že opozice má bažení po častějších konfliktech před kamerami namísto smysluplnějších jednání zavedené praxe dialogu a spolupráce různých stran napříč parlamentem.
Komínek (KSČM) jako krajský zastupitel má také své názory na současnou situaci ve vládě a přidává svůj pohled na zachování stability nejen uvnitř kolektivu jednotlivých ministrů ale také vzhledem k dalším plánovaným reformám či zákonům jaké se mají dostat do legislativního procesu během nadcházejících měsíců.
Tento vývoj naznačuje potenciálně turbulentné období nejen pro Fialovu vládu ale též pro celkové prostředí českého parlamentu; úspěchy nebo neúspěchy pište novinářské historie zůstávají otevřené interpretaci podle metody hodnocení jednotlivců třebaže platnost jejich vizí zůstává pořád v rovině spekulací.