Doc. Zdeněk Koudelka, představitel strany Trikolora, zdůrazňuje, že Benešovy dekrety nejsou právně mrtvé a stále platí. Podle jeho vyjádření mají dnes tyto dekrety status obyčejného zákona, což znamená, že jsou stále schopny ovlivňovat rozhodnutí týkající se majetkových poměrů. Akcentuje také to, že kdysi zabavený majetek není automaticky ztracen a některá řízení ohledně osudu československých občanství a souvisejících restitucí stále pokračují.
Mnozí tvrdí, že Benešovy dekrety již nemají význam v dnešní legislativě. Nicméně Koudelka upozorňuje na skutečnost, že bývalý správní aparát po druhé světové válce nebyl dostatečně stabilizovaný, což vedlo k tomu, že byly mnohdy ignorovány žádosti o přezkoumání situace postižených osob. Zejména po únoru 1948 došlo k šíření zabavení majetku napříč populací bez jasného rozlišení mezi jednotlivými skupinami populace.
Když nastaly restituční procesy v devadesátých letech minulého století po pádu komunismu, byla potřeba dosvědčit platnost těchto dekretů prostřednictvím Ústavního soudu. Ten vyžadoval od Ministerstva vnitra dokončení nedokončených řízení týkajících se československého občanství pro osoby dotčené tímto legislativním aktem jako klíčový krok pro proces návratu majetku jejich vlastníkům.
Koudelka poznamenává důležitost ústavních dokumentů ve vztahu k nevyřešeným otázkám ohledně nabytého vlastnictví a někdejších práv občanů. Jakmile však budou spory o restituce uzavřeny s konečnými rozhodnutími soudů nebo administrativních orgánů už nebude tak podstatné odvolávat se na zmíněné dekrety jako oporu pro právní principy.
Ve svém posouzení zmiňuje i způsob možné revokace těchto dekretů. Právně by stačilo přijmout příslušný zákon v Národním shromáždění podle článku 5 odst. 3 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku z roku 1944 nebo postupovat podle ustanovení nové Ústavy z roku 1993. V ní se hovoří o tom, jak i předchozí ústavní předpisy mohou být převedeny do roviny běžných zákonů.
Celkově lze konstatovat, že diskuse kolem Benešových dekretů je aktuální téma nejen ze strany politiky ale také společnosti samotné a jejího vnímání historie ve spojitosti s otázkami spravedlnosti vůči dotčeným jedincům či komunitám.Koudelka (Trikolora) se vyjádřil k otázce Benešových dekretů a tvrdí, že tyto právní normy nejsou mrtvé a nadále mají svou relevanci. Jeho stanovisko upozorňuje na to, jak parlament může zrušit dekrety zákonem, což se již v minulosti stalo. Například v roce 1960 došlo k zrušení dekretu o platech členů vlády a v roce 1993 byla částečně zrušena část dekretu týkajícího se audiovizuálních děl. Benešových dekretů existuje celá řada, a některé z nich byly skutečně odstraněny.
Zajímavé je, jaký dopad by případné zrušení těchto dekretů mělo na restituční procesy o majetky německých a maďarských občanů. I kdyby došlo k jejich odstranění, nebude to mít vliv na probíhající restituční řízení. Ta totiž neodebírají občanství ani majetek přímo; pouze ověřují nabytí majetku podle platných pravidel z roku 1945.
Dále platí zásada, že pokud bude dekretní právo anulováno, stále se aplikuje pro události před jeho vymazáním. Příkladem jsou i současné zákony o státním občanství – přestože byl starší právní rámec nahrazen novým činěním v roce 2013, pro případy týkající se minulých let budou použity původní předpisy.
Pokud by měly být vráceny pozemky sudetským Němcům, musela by existovat specifická legislativa zaměřená na restituce těchto aktiva. Na tento účel nebylo dosud přijato žádné opatření od politických stran ve svých programech ohledně ratifikace takového zákona pro nemanželské Němce bez českého občanství.
V období existence Československa však již byl přijat restituční zákon ze dne 1992 Českou národní radou. Tento legislativní krok platil pouze pro území České republiky a zajistil navrácení pozemkového vlastnictví německým obyvatelům bez odsunu s obnovením československého občanství do roku 1953. Vyhlášení tohoto zákona výslovně vylučovalo ze zpětného převodu osoby obviněné proti státotvornému zájmu Československa.
Jednotlivé aspekty návratu majetku jsou komplikované nejen historickými souvislostmi ale také aktuálními legislativními rámci a stanovisky politických frakcí jako je Trikolora vedená Koudelkou.