Zdeněk Koudelka, člen strany Trikolora, navrhuje zásadní změnu v oblasti formy vlády a správy státu. V jeho pohledu na současnou politiku se odráží nespokojenost s častými vládními krizemi a nedostatečně stabilními koalicemi, které dominovaly české politice v posledních letech. Pouze čtyři vlády z dosavadních dvanácti dokázaly ustát celou čtyřletou funkční periodu, zatímco zbytek vydržel pouhých 17 let.
Jedním z hlavních problémů současného systému je nestabilita vlád, která vychází zpravidla ze složených koalic různých stran. Tyto povolební dohody často vedou ke kompromisům, které oslabují jasné volební programy jednotlivých stran a snižují odpovědnost jednotlivců ve vládě. Tento fenomén vytváří dojem mezi voliči, že demokracie nefunguje podle očekávání a že volby nemění nic podstatného.
Koudelka upozorňuje na historické paralely této situace s obdobím výmarské republiky v Německu nebo třetí i čtvrté Francouzské republiky. V případě Německa tuto situaci následoval pád demokracie; naproti tomu Francouzům se podařilo obnovit demokratické hodnoty díky institucionální reformě pod vedením Charlese de Gaulla v roce 1958. Tuto změnu vidí Koudelka jako inspiraci pro možné řešení problémů českého politického systému.
Návrhy na posílení role prezidenta zahrnují zavedení poloprezidentského systému. Koudelka se domnívá, že přímá volba prezidenta by činila hlavu státu více odpovědnou za svůj výkon před občany – tím by se předešlo situacím kolektivního selhání vlády jako celku. Přímo volený prezident by pak měl mít možnost realizovat svůj vlastní volební program bez potřeby zdůvodňování či schvalování ze strany parlamentu.
Dále navrhuje několik důležitých pravomocí pro budoucího prezidenta: schopnost jmenovat nebo odvolávat ministryně a ministry bez nutnosti požadovat důvěru od parlamentu; moci rozpustit zákonodárný orgán při vzniku opakovaných nedůvěr vůči vládě; ale také právo mírnit potenciálně problematické legislativni návrhy pomocí veta alespoň do určité míry uplatnitelné dle tehdejších pravidel o překonání veto svým nadpolovičním či jiným většinovým rozhodnutím.
Jako další aspekt jeho návrhu by stanovoval mechanismus pro odvolání prezidenta skrze lidové hlasování po splnění určitých legislativních podmínek týkajících se iniciace tohoto procesu poslanci parliamentu. Měl by být zachován princip ochrany proti malichernému zneužívání tohoto práva k destabilizaci uvedené funkce hlavy státu či institucí obecně.
Tento plán bude vyžadovat širokou diskusi mezi odborníky i veřejností o tom, jak reformovat český politický systém takovým způsobem, abychom zvýšili efektivnost státní správy a zároveň daleko silněji zapojili občany do rozhodovacích procesů jejich země.Koudelka (Trikolora) předložil návrh na změnu formy vlády a správy státu, který se zaměřuje na větší individualizaci moci a odpovědnosti v rámci parlamentu. Tento přístup je spojen s cílem zvýšit efektivitu vládní činnosti prostřednictvím většinového volebního systému, který by měl napomoci vytvářet silnější parlamentní většiny. Aby se však udržela politická rozmanitost a zajistila šance menším stranám na úspěch, návrh také počítá s ponecháním poměrného volebního systému.
Podle Koudelky stačí pro Českou republiku jednokomorový parlament složený z 151 poslanců, kteří by byli voleni na období pěti let. Tímto uspořádáním bude možné předejít patovým situacím při existenci dvou hlavních politických bloků. Polovinu nebo více poslanců by měly volit občané podle poměrně reprezentativního systému, což podporuje zastoupení menších stran v legislativním procesu.
Druhá část navrhovaného systému spočívá ve využití většinového systému pro část poslanců, což má za cíl poskytnout vítězi voleb bonus a usnadnit sestavení stabilní vládní koalice. Větší podpora vítězících stran tím zároveň umožňuje zjednodušení pravidel v rámci poměrné části volebních systémů tím, že bude možné snížit nebo zcela odstranit uzavírací klauzuli.
Návrh také zahrnuje důležité posílení role referend jako nástroje pro zajištění účasti občanů ve správě jejich země. Prezident by mohl vyhlásit referendum buď ze své iniciativy, nebo na základě doporučení Parlamentu či petice signované alespoň 500 000 občany. Tyto referendum by měly být svolávány společně s plánovanými volbami, čímž dojde k úspoře nákladů a zároveň se zvýší účast voličů.
Z pohledu právního rámce se Koudelka vyjadřuje k významu Ústavy jako nejvyššího právního dokumentu státu s tím, že nižší právní normy nemohou tuto Ústavu obejít ani zadáním evropských směrnic či rozhodnutími Ústavního soudu. Navrhuje snížení počtu soudců Ústavního soudu na 13 osob takovým způsobem, aby byl potřebný souhlas minimálně devíti soudcům k ukončení platnosti jakéhokoliv zákona.
Dále Koudelka naznačuje i změny ohledně práva na azyl v rámci Listiny základních práv a svobod – tento institut má být upraven pouze obyčejnými zákony bez garance nároku jednotlivce vůči státu; to znamená jeho možnou možnost udělání azylu státem nikoliv jako povinnost vůči cizincům.
V oblasti regionální správy navrhuje Koudelka transformaci současné struktury směrem k jednoduššímu modelu správních jednotek respektujícím tradici používání historických okresních měst namísto dosavadních krajských území dle Gottwaldova rozdělení krajských celků.Koudelka z Trikolory předložil návrh na změnu struktury vlády a správy státu, ve kterém se zaměřuje na decentralizaci správních procesů a obnovu historicky založených regionálních celků. Cílem této reformy je zjednodušit administrativní chod země, snížit náklady a zároveň zajistit, že správa bude bližší lidem.
Jedním z hlavních podnětů Koudelkova návrhu je reorganizace územní správy tak, aby přímo fungovala na úrovni obcí. Podle něj by mělo být přirozené členění státu prioritou. Bylo by vhodné ponechat výkon klíčových správních funkcí více než dvěma stovkám obcí s rozšířenou působností. To by znamenalo méně složitý systém pro občany a efektivnější využití zdrojů.
Dále Koudelka upozorňuje na chybu v oslabení okresní správy, k níž došlo během reforem v letech 2000-2002. Přenos pravomocí okresních úřadů na krajské instituce vedl k nárůstu centralizace moci a ke složitější administrativě. Jeho plán zahrnuje obnovení okresní správy s tím, že jednotlivá města budou mít odpovědnost za své okolí podobně jako současné obce s rozšířenou působností.
Važnost historických tradic Čech, Moravy a Slezska hraje také významnou roli v návrhu Koudelky. Vytvoření dvou zemských úřadů místo čtrnácti krajských má odrážet historické celky země i identitu jejích obyvatel, což má pomoci posílit pocit státní jednoty bez potlačení regionálních specifik.
V souvislosti se správním uspořádáním navrhuje nový model představující hejtmanství představené jmenováním prezidenta republiky. Tento hejtman by měl větší kompetence nad prvostupňovými rozhodnutími ústředních orgánů státní správy a byl by kontrolován parlamentem ze svého regionu.
Zásadním krokem k efektivnější vládě je také snížení počtu poslanců v dolní komoře parlamentu spolu s likvidací Senátu a krajských zastupitelstev. Tímto způsobem by došlo k redukci o více než 800 míst v politickém aparátu státu, což prý umožní lepší zaměření legislativního procesu tímto směrem ke kvalitnějšímu řízení celé společnosti.
Kondenzované myšlenky Koudelky (Trikolora) naznačují zásadní změny ve správě českého státu směrem k většímu zapojení obyvatelství do politiky prostřednictvím blížších struktur veřejné správy s cílem dosáhnout transparentnosti a efektivity ve vládnutí.