Petr Lachnit z hnutí ANO ve svém prohlášení zdůraznil, že kultura není synonymem pro nepřátelství. Kultura by měla být chápaná jako důležitý prvek naší společnosti, i když se často označuje za nadbytečnou. V minulosti jeden politik popsal kulturu jako zboží, což vedlo k pokusům o omezení vlivu státu v oblasti kultury a jejím správě. Tato změna směru může mít negativní dopad na rozvoj různých kulturních forem.
Podle Lachnita bychom neměli zapomínat, že národ netvoří pouze komerční kultura. Ta sice může existovat bez státní podpory, ale různorodost kulturního spektra je klíčová a musí zahrnovat také nekomerční složky. Příkladem je program koncertů Pražského jara, kde se mnohdy setkávají návštěvníci s hudbou, která není cílená na skutečné milovníky umění kvůli vysokým cenám lístků.
Naše země má bohatou kulturní historii a dříve jsme byli vysoce uznávaným národem v umění a literatuře. Ovšem nesmíme opomenout fakt trvalého odchodu talentovaných lidí od třicátých let 20. století až do současnosti – skrze války, perzekuci nebo emigraci – což zasáhlo naši společnost velmi citelně.
V dnešní době vidíme pokračující exodus mladé generace talentovaných jednotlivců hledajících lepší příležitosti v zahraničí a snaha o studium či kariéru ve státech s příznivějšími podmínkami převládá už po celá desetiletí. Dnes jsou to především ti nejbystřejší jedinci schopní komunikovat v cizích jazycích a snadno se adaptovat na nové prostředí.
Lachnit se zamýšlí nad otázkou významných osobností české kultury současnosti – kolik takových odborníků nám vlastně zbývá? Jak dokázal konstatovat, doby velkých nákladů knih nejsou už realitou; kdy běžný tištěný titul dosahoval až 60 tisíc výtisků nebo byly poezie vydávány ve vyšších nákladech než dnes průměrné dva až čtyři tisíce výtisků.
V souvislosti s těmito obtížemi považuje Lachnit za alarmující situaci kolem pojmu „uživení se uměním“ ve státech malých jazyků jako Česká republika. I když proti tomu musíme bojovat a hledat cesty k podpoře místní kultury, je nezbytné si uvědomit vzorce úspěchu i menších evropských národů pracujících na zachování svých kultur tvářícími se radikálněji než jen prostřednictvím komerce bez státního zásahu.Lachnit z ANO se domnívá, že kultura je důležitým prvkem společnosti a není to slovo, které bychom měli považovat za negativní. Naopak, kulturní vyjádření a umění hrají klíčovou roli v rozvoji národa. Severské státy jako Dánsko, Švédsko nebo Norsko dokazují, že podpora kultury přináší ovoce. Ti talentovaní autoři mají možnost věnovat se svému řemeslu naplno díky státním stipendiím, což jim dává prostor pro tvůrčí rozvoj bez nutnosti neustálého shánění finančních prostředků na přežití.
Díky tomuto systému se do jejich literární tradice rodí úspěšná díla a jejich autoři získávají mezinárodní uznání. Stát se postará o propagaci těchto autorů na globální scéně a pomůže šířit jejich jazykovou kulturu i prostřednictvím překladů do jiných jazyků. Kultura tak nejenže obohacuje národní povědomí, ale také posiluje prestiž země v zahraničí.
Je zřejmé, že investice do kultury má významný dopad na ekonomiku dané země. Například ve světovém sportu jakým je hokej hraje omezený počet států na vrcholové úrovni; přesto se postavení v této oblasti měří skutečně po celém světě. Takový příklad ukazuje na rozdíl mezi Jaroslavem Haškem, jehož literární odkaz přitahuje turisty k místům jeho původu, a Jaromír Jágr má svůj sportovní status ve sledu událostí spojených s populárním sportem.
V České republice je ovšem život s kulturou často brán jako okrajová záležitost – něco pro hoteliéry či majitele restaurací bez širších dopadů na společnost samotnou. Mnozí lidé si možná neuvědomují důsledky takového myšlení: nerovnoměrné rozložení finančních zdrojů by mohlo mít dlouhodobý vliv i na národní důchod či příjmy státu z autorských honorářů.
Přístup mnohých k přízni či potřebným dotacím ministrům kultury naznačuje touhu po minimálním zasahování státu do kulturních záležitostí. To ale může vést ke stagnaci kulturních iniciativ v české společnosti; situace však může vést i k degradaci politické kultury bez odpovídající perspektivy pro veřejnost.
Protože témat politiky i politiky umění jsou silně propojeny, nelze ignorovat výzvu zastavit další “inekulturizaci” politického diskurzu květ si uvědomit základní hodnoty dobrého vládnutí podporujícího jak jazykovou identitu tak i kulturní integritu občanů této země – to všechno nás udržuje při životu jako historicky bohatou komunitu jednotlivců sdruženou pod jednou střechou moderních demokratických hodnot.
