V Galerii Prádelna probíhá výstava s názvem “Lachnit (ANO): Výběr z „fasciklů“ Ladislava Hojného”, která přináší fascinující pohled na unikátní umělecké dílo Ladislava Hojného. Ten svými fascikly reaguje na rostoucí ceny výstavních prostor a tímto způsobem zachováva svou kreativitu a spojení s uměním. Fascikly se stávají alternativou k tradičním výstavám a zahrnují široké spektrum téhleté tvořivé činnosti, včetně grafiky, ilustrací a reflexí přírody.
Ladislav Hojný, jehož dílo je zasazeno do kontextu české krajiny, zpracovává témata venkova skrze osobní pohledy doplněné texty. Tyto texty nejenže vizuálně obohacují jeho práce, ale také provádějí diváka hlouběji do jeho myšlenkového světa. Přesně taková lze nalézt v Hojném zmiňovaných dobových “dopisních výstavách”, které existovaly mezi lety 1993 a 2004. Jeho charakteristický styl комбinuje krásu přírody s vlastivědným poznáváním regionálních specifik.
Hojný si svou kariéru rozdělil na dvě části: jedna se zaměřuje na typografii a grafické úpravy publikací, druhá vyjadřuje jeho vášeň pro ilustraci a kresbu. Po dlouhé kariéře jako grafik se začal kreativně projevovat po odchodu do důchodu – stal se tzv. „chodícím“ umělcem zaznamenávajícím vše kolem sebe pomocí kreseb či psaných myšlenek.
Jeho práce nese osobité rysy; setkání s krajinou mu poskytuje inspiraci pro objevování krás i tristního osudu mnoha zapomenutých míst českého venkova. Poblíž každého obrazce nacházíme autorovy poznámky reflektující pocity jako radost či smutek – tak vznikají humorné i vážné popisky doprovázející jeho výtvarná díla.
Během své umělecké dráhy studoval Hojný užitou grafiku pod vedením známých profesorů na Vysoké škole umění v Praze od roku 1963 do 1969. Jeho odborníky uznávaný talent ho vedl k různým projektům grafického designu jak pro časopisy, tak veřejné instituce – například pracoval v redakci časopisu Ahoj na sobotu nebo Ministerstva vnitra ČR.
Dnes má Hojný sílu převzít svůj vlastní styl při práci ve volném čase; připravuje nové fascikly zaměřené opět na přírodu kolem nás vhodně zmotnostmi tapetovanými prvky života venkova za poslední léta svojí činnosti – zejména to cítíme díky osvícenství městské kultury versus nostalgickému doteku venkovských motivů ve svém konečném vyjádření našel pokoření hloubku vztahu ke komunitnímu životu , i třeba za pomoci jednoduchého chodítka při překročení hranic stáří.
Krom intenzivního rozvoje své tvorby plánuje ukončit své výstavy až ve věku 85 let což bude znamenat pozoruhodnou oslavu celého tvůrčího období tohoto pozoruhodného autora.