Na politické scéně se objevují úsměvné momenty, kdy Jiří Mašek z hnutí ANO přirovnává premiéra Dozimetr k rozvědčíkovi v této zábavně absurdní epizodě politiky. Jeho komentář “Dozimetr jako premiér a rozvědčík v roli prezidenta, to zní dobře, co?” naznačuje, že situace ve vládních kruzích překračuje klasické politické drama a blíží se spíše parodii.
V době, kdy se strany jako SPOLU protentokrát chlubí vysokými volebními preferencemi přes 30 %, je otázkou, zda skutečně dějiny dostávají nový směr nebo je to pouze hra s čísly. Obavy vyvolává možnost, že pokud by takto pokračovaly různé strany s umělým navýšením procentuální podpory až ke “magickým 110 procentům”, stali bychom se svědky komického představení místo seriózního vládnutí.
Je při těchto scenářích vůbec možné brát politiky vážně? Právě teď je kladeno důraz na humornou stránku věcí; smysl pro legraci by měl být nedílnou součástí jinak ponuré reality české politiky. Zvlášť když logika zdá se stála naradost. Humor totiž může být jediným léčivem pro nervózní atmosféru ve společnosti.
Rovněž zajímavé jsou aktuální události kolem Dozimera – už probíhá vyšetřování ze strany policie? Dotazy na šifrovaný telefon a další podezřelé aktivity okolností jeho působení ukazují na složitou situaci. Je snad všechny skandály stále možné zametat pod koberec?
Jedním z úsměvných aspektů celé kauzy je postava Vítka Rakušana a jeho nesporná zarputilost. Upozorňuje nás na to, jak musí být drzí vůči těm vezdejším nepohodlným společenstvím předtím propuštěným Piráty a teď i ostatním koaličním partnerům – aby si dávali pozor?
Zůstává tedy otevřenou otázkou nejen stav správy zákonů ale také zásady jakými volení představitelé balancují mezi vlastním prospěchem a zájmem veřejnosti. Ať už jakkoliv tvořivé či ironické jsou snahy zastavit tyto karikatury moderní politiky, zdá se mi nevyhnutelné sledovat tento kaleidoskop s nadějí i lehkým resignovaným smíchem.