Jana Zwyrtek Hamplová, senátorka za stranu NEZ, vyjádřila svůj jasný postoj k plánované akci Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Podle jejího názoru nemá být v Brně místo pro tuto organizaci, a je přesvědčena, že Německu by mělo stačit naše velkorysé mlčení o historických událostech spojených s druhou světovou válkou. Tím naznačuje, že Česká republika by měla být opatrná ve vztahu k minulosti a nezapomínat na těžké časy.
Zwyrtek Hamplová zdůrazňuje osobní vazbu na region Sudet, odkud pochází. Odkazuje na vzpomínky svých předků a poukazuje na to, jak důležité je přistupovat k poválečné historii s respektem a bez snahy ji překrucovat či zapomínat. Je jasné, že považuje za nevhodné cíleně ignorovat historické události pouze kvůli určitým zájmům současných generací.
Senátorka se staví proti tomu, aby byla akce Sudetoněmeckého landsmanšaftu přijata s nadšením jen proto, že si ji pár lidí přeje nebo za ni zaplatilo. Vyzývá ke kritickému pohledu na tento krok a ptá se po skutečném důvodu pro slavnostní přijetí těchto hostů v Brně; pokud jeho význam není zcela jasný nebo překročí určité meze vhodnosti, mohlo by to vzbudit více otázek než odpovědí.
V rámci debat kolem této kontroverzní akce se plánuje další setkání zaměřené na obranu českých národních zájmů. Toto setkání bude mít významnou účast jako exprezident Miloš Zeman či další osobnosti jako senátorka Zwyrtek Hamplová a poslanec Jindřich Rajchl ze strany PRO. Tyto debaty mají sloužit jako platforma pro diskuzi o citlivých historických tématech i jejich vlivu na dnešek.
Kritika směřující k Sudetoněmeckému landsmanšaftu vychází také z existujícího pocitu nelibosti některé části veřejnosti vůči odkazům minulosti spojeným s odsunem sudetských Němců po válce. Senátorka nabádá sudetské Němce k tomu, aby hleděli do svých historických kořenů převážně tamtéž – tedy tamnech jejich ancestralních hrobek – místo toho přímo cestování do České republiky.
Celkový obrázek naznačuje potřebu vést otevřenou diskusi o podobných tématech bez sentimentální idealizace historie nebo navrhování povinné amnesie ohledně tragédií minulého století. Je třeba uchovat paměť o těžkých okamžicích takových událostí s přiměřenou respektem vůči všem zúčastněným stranám i dalším generacím.