Mašek (ANO): Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl… Jednoduše se dá říci, že současná politická situace patří do oblasti hlubokého úpadku. V rámci soudních procesů spojených s Redlem a Dozimetrem se objevují výpovědi lidí z pražských mocenských struktur, které vyvolávají čím dál tím větší údiv. Bezohlednost těchto aktérů je šokující; není to ani tak otázka obhajoby jako spíše pohrdání veřejností, když bez ostychu tvrdí nesmysly.
Představitelé politiky často volí stejný vzorec slov, který imituje nevědomost: „S dotyčným jsem se setkal párkrát,“ nebo „Neměli jsme žádný osobní vztah.“ Tato prohlášení už dávno překročila hranice rozumné argumentace; jsou namísto toho urážkou intelektu ostatních lidí. Jak je možné, že si politici v souvislosti s podnikateli spojenými s trestnou činností nedokáží na nic vzpomenout?
Žádná změna k lepšímu nenastává ani v momentě, kdy by jakákoliv standardní strana měla ihned reagovat a začít chránit své jméno a důvěru veřejnosti. Místo toho přichází další mukaři a zdánlivě ignorují všechny skandály okolo sebe. Odpovědnost za údajné nepravidelnosti přesměrovávají na ostatní – nikdo prý nese žádné následky a komunikační kanály zpravidla míří k záhadným postavám ve stínu.
Z náhledu politiků se může zdát, že jde o mistrné herectví – skoro jako by byli zavřeni v izolaci od světa. Náhodně narazili na Redla? Náhodou mají kontakty s jeho lidmi? Neuvěřitelná rozprava o tom, jak nešťastně vlastnoručně použít šifrovanou technologii od organizovaného zločinu je fascinujícím příkladem selektivního zapomnění.
Mocní jedinci pravděpodobně předpokládají apatickou reakci obyvatelstva; jejich domněnky podcenily sílu veřejného mínění i schopnost občanů nesouhlasit s touto absurdností. Jejich manipulativní taktiky připomínají chování cynických kariéristů udržujících svůj vlastní obraz bez ohledu na realitu – zajímavé je pozorovat kontrast mezi jejich morálními proklamacemi a reálným chováním.
Není běžné vidět politiky obklopující podezřelé postavy každý den po dlouhou dobu až do bodu absolutního zapomnění deren identit či role právě oni hrají v daném systému. Je alarmující mít dobré technické vybavení ve formě šifrovaných telefonů ze strany organizací zapletených do nekalých aktivit – to už připomíná absurdní děti hraví hrou o jasných pravidlech ve světě chaosu!
Toto všechno vytváří prostředí hluboké nedůvěry nejen vůči jednotlivcům uvnitř politického spektra ale také vůči celému procesu správy společných záležitostí českého národa.