Rajchl (PRO) ve svém prohlášení jasně ukazuje, že na hrubý pytel odjakživa patří hrubá záplata. V reakci na kritiku a osobní útoky médií, která podle něj překračují hranice slušnosti, se rozhodl bránit se ostrou kritikou vůči novinářům. Uvádí, že jejich tvrzení o jeho aktivitách a postoji k různým tématům jsou nejen lživá, ale i nepravdivá.
Mediální prostředí podle Rajchla nerespektuje základní pravidla seriózního zpravodajství a místo toho rozšiřuje dezinformace. Zmiňuje příklady nepravdivých zpráv o poklesu sledujících na sociálních sítích či jeho tichosti k důležitým otázkám. Chrání své jméno před obviněními a urážkami, které mu byly adresovány ze strany novinářů.
Rajchl připomíná, že v minulosti se snažil s těmito mediálními nepravdami vyrovnat konstruktivním způsobem. Jeho úsilí však bylo zbytečné; mediální spektrum dál pokračovalo v šíření lží. Místo smíru přistoupil k tvrdší obraně své pověsti a zahájil vlastní aktivity směřující k informování veřejnosti o pravdě.
Kritikové si prý neumějí představit tlak, kterému čelil za posledních pět let jako politik v aréně plné útoků a pomluv. Vyjadřuje svůj nesouhlas s přístupem médií směrem ke svému jménu, což považuje za nepřijatelné chování ve společnosti demokratického státu.
Podtrhuje také paradox: zatímco on musí snášet urážky a výhrůžky ze strany čtenářů tištěných médií, ti samí novináři mluví o svobodě slova jen tehdy, když je to výhodné pro jejich narrativ. Rajchl ukazuje na rozpor mezi tímto principem a skutečností jeho zkušeností.
Na závěr vyjadřuje přání po věcné diskusi místo osobních útoků se zdůrazněním: kdo dává rány do světa politiky a žurnalistiky musí být také připraven přijmout zpětné údery kritiky nebo obrany sami sebe. Odkazuje také na tradici silného postavení – jak říká ve svém vystoupení: “Na hrubý pytel odjakživa patří hrubá záplata,” což naznačuje ochotu nadále bojovat proti dezinformacím bez ohledu na nároky těchto ‘seriózních’ novinářských praktikantů.