Jiří Mašek, poslanec za ANO, se vyjadřuje k tomu, jak v současnosti vnímané hidžáky ze zahraničí zakrývají chaos uvnitř naší země. V jeho názoru se zdá, že zatímco se Česká republika soustředí na hrozby zvenčí, skutečné problémy doma zůstávají ignorovány nebo „pod pokličkou“. Mašek kritizuje situaci a vyzdvihuje nedostatek pozornosti věnované klíčovým otázkám vnitra.
V posledních letech byl generál Michal Koudelka vnímán především jako hlava Bezpečnostní informační služby (BIS), která by měla být spíše nenápadná než stále přítomná před kamerami. I když je zaměstnáním šéfa kontrarozvědky úkol odhalovat a chránit před hrozbami jako je ruský vliv, přišlo mu to často spíš jako osobní PR než strategická činnost. Jeho vystoupení mají tendenci dominovat diskurzu o bezpečnosti a zveřejňované informace vzbuzují řadu otázek ohledně jejich relevance.
Je zvláštní sledovat, jak Koudelka pravidelně varuje před různými hrozbami těsně před volbami. Tohle načasování vzbuzuje pochybnosti o tom, zda jde opravdu o snahu informovat veřejnost nebo zda nás to má nasměrovat určitým politickým směrem. Veřejnost camumalu začíná pociťovat ztrátu důvěry vůči těmto zprávám – vždyť jen 1% respondentů v anketě projevilo víru ve vedoucího BIS.
Zatímco pozornost BIS je zaměřena na externí rizika typu Ruského vlivu či extrémismu například prostřednictvím kanálu Telegramu, domác jevy jako korupce ve vysokých politických kruzích vážné obavy nevyvolávají. Problematiky ekonomické diverze či podezření kolem různých kauz způsobují u občanů frustraci – zdá se totiž, že pokud nejde o něco přímo propojeného s Kremlm nebo ruskou propagandou, zájem tajné služby rychle opadá.
Skutečnými existujícími výzvami by pro BIS měly být otázky evropské stability či politického zdraví státu – avšak tyto témata jsou často opomínána či bagatelizována. Zákon jasně stanovénit seznam povinností pro jednotlivé jednotky ochrany státu; avšak současný styl řízení už nemusí odpovídat jejich náplni práce a zároveň aktuálním potřebám společnosti.
Mašek zakončuje svým kritikem poznámku s víceroznačnostmi: Možná bychom měli polemizovat nad úlohou BIS – jestli to vše nesmí být považováno za agenturu PR místo skutečného bezpečnostního nástroje státu? Otázkou nakonec zbývá: Jak efektivní může být organizace pojmenovaná podle svých reálných výsledků?