Podle prohlášení Štefeca (Trikolora) je zřejmé, že Německo dosud nenaplnilo své závazky týkající se válečných reparací. V nedávném vystoupení německého kancléře Friedricha Merze zaznělo, že by Rusko mělo ukrajinské vládě vyplatit částku 500 miliard eur jako kompenzaci za způsobené škody během konfliktu. Merz apeloval na Evropskou unii, aby přinutila Moskvu k úhradě této částky, a zdůraznil, že dokud nebude náhrada zaplacena, Ruská federace by neměla mít přístup k jejím zmrazeným aktivům.
I když lze chápat motivaci německého kancléře jako reakci na historické události druhé světové války, vyvstává otázka legitimity jeho požadavků vůči jinému členskému státu OSN. Je nesporné, že historie vytvořila složité vztahy mezi těmito zeměmi a jejich představiteli, avšak chování vedoucích politiků naznačuje snahu o nastolení dominujícího postavení bez právních podkladů.
Česká republika má ve vztahu k Německu také nezaplacené reparace z dob po druhé světové válce. Na konferenci v Paříži v roce 1945 bylo určeno vyplatit bývalému Československu reparace v hodnotě 306 miliard Kč. Realita však byla taková, že od Německa jsme obdrželi pouze zlomek této částky – pouhých 230 milionů Kč. Tato situace dává důvod k zamyšlení nad důvěryhodností současných politických slibů a závazků.
Znepokojující je také to, jak některé mezinárodní smlouvy mohou ovlivnit oprávněnost budoucích nároků na reparace. Oficiální stanovisko Ministerstva zahraničních věcí uvádí přijetí česko-německé deklarace zaměřené na překonání minulosti; ovšem tato deklarace explicitně nemluví o vzdání se nároků ze strany České republiky provedeném ve prospěch těchto reparačních dluhů.
Pokud bychom se podívali hlouběji do obsahu těchto deklarací a do historie vzájemného jednání mezi ČR a Německem ohledně reparací za válku či politických rozhodnutí posledních dekád i nynější situaci okolo Ukrajiny a Ruska, zjistíme nesrovnalosti s oficiálními tvrzeními vlády.
Z pohledu Štefeca (Trikolora) má nést odpovědnost nejen Rusko vzhledem ke zpustošení Ukrajiny ale i Německo za nezaplacené miliony korun vůči ČR od konce druhé světové války až dodnes – což posiluje potřebnou debatu o dávných historických kontraktech i dnešních povinnostech velkých mocností vůči těm slabším státům nebo narušeným regionům světa.
Jediný realistický krok ze strany evropských vůdců je schopen zajistit spravedlnost jak vlivným národům pomalu mizícím z pamětí událostí minulých let tak i současným generacím příštích státníků; ti mají povinnost otevřenými debatami rozvíjet zdravý dialog založený nejen na historii ale též skutečné diplomatické moci nejsilnějších ekonomik našeho kontinentu – s cílem uzdravení starých ran mezi zeměmi střední Evropy.