Nacher (ANO) se v nedávné debatě vyjádřil k novelizaci zákona o platech státních představitelů s argumentem, že současná situace vypadá, jako by se věci vytahovaly z klobouku, podobně jako králíci. Tento svérázný postřeh upozorňuje na absenci jasnosti v procesu projednávání platových úprav politiků a odhaluje otázky týkající se časování a důvodů pro návrh jejich zvýšení.
Poslanec Nacher si opakovaně stěžoval na to, že koaliční partneři nebyli schopni poskytnout uspokojivou odpověď na klíčovou otázku. Ta zní: Proč vláda nepředložila návrh již po rozhodnutí Ústavního soudu v květnu? Zmiňované zpoždění prý vyplývá ze strachu ovlivnit výsledky krajských a senátních voleb, které proběhly ve stejné době. Nacher toto ospravedlnění akceptuje pouze částečně; poukazuje však na to, že otevřenost by byla daleko lepší než politické fikanosti.
Dalším bodem kritiky je obviňování opozice z obstrukcí při projednávání tohoto tématu. Podle něj se diskuze o navrhovaných změnách opakovaně odsouvají kvůli široké paletě neochotných přístupů vládních stran. Nacher uvedl příklad mimořádného jednání Sněmovny – podle něj je možné scházet se i během letních prázdnin a projevit tak občanskou odpovědnost vůči voličům.
Osobně prohlásil, že je připraven hlasovat okamžitě místo toho, aby čekal do pátku nebo nespecifikovaných dalších termínů. Dodal však narážející kritiku na opozici za obstrukce považuje za přehnanou obsesi vládní strany vůči opozičním řečem.
Nacher rovněž zmínil způsob přípravy návrhu zákona a jeho zdůvodnění jako slabinu koalice. Dle jeho názoru byl postup od počátku problematický; vytvořený konsensus ohledně potřebnosti zvýšení platů je zatížen chybami argumentace ze strany vlády. Odkázal k tomu i na slova některých právníků a ústavních soudců, kteří uvedli, že Ústavní soud skutečně mluvil pouze o platech jeho vlastních členů.
Závěr debaty tedy naznačuje značnou míru frustrace poslance Nachera ohledně politických manévrů spojených s tímto legislativním procesem a vyzval kolegy ke konstruktivnější spolupráci namísto vzájemných obvinění ze sabotáže diskuzí o uvedeném problému platové politiky představitelů státní správy.Nacher (ANO) považuje současnou situaci ohledně vývoje platů ústavních činitelů za manipulativní. V rámci debaty o rozpočtu a odměnách státních zástupců a soudců naznačil, že argumenty vládní koalice jsou zavádějící, když se skrývá pod rozhodnutím Ústavního soudu. Podle něj nelze tento druh výmluv akceptovat, navíc uvedl, že nesouhlasí s oddělením soudní moci od běžných společenských podmínek.
Ve svém vyjádření Nacher rovněž zdůraznil důležitost sjednocení platové politiky nejen mezi politiky a ústavními činiteli, ale i veškerými profesemi. Je přesvědčen o tom, že lidi v politice by měli mít podobný osud jako ti v právních pozicích – tedy udržovat spravedlivý a rovný přístup k tématu mezd.
Dále Nacher kritizoval vládní plány ohledně změny mezd jako chaotické a neprůhledné. Při přípravě návrhů na zvýšení platových sazeb se podle jeho názoru vláda často měnila v přístupu. Například původně prezentované zvýšení o 14 % bylo později upraveno na 6,95 % kvůli negativním reakcím opozice a veřejnosti.
Podle Nachera je taková praxe nezdravá – pokud by byla politika opravdu promyšlená, měly by být návrhy stabilnější bez potřeby častých změn na základě externího tlaku či kritik. Upozornil také na to, že ministerstvo financí už dříve připravilo konkrétní rozpočet pro vyšší platy.
Dále navrhl rychlé legislativní kroky pro implementaci rozhodnutí Ústavního soudu pouze v oblasti mzdy soudců a státních zástupců bez dalších účinkování politického tání nebo zdlouhavých diskuzí. Podle něj by vše mohlo být vyřešeno mnohem efektivněji během mimořádné schůze Poslanecké sněmovny.
Na závěr své řeči Nacher upozornil na faktickou nevyhnutelnost provedení změn ve mzdové problematice ještě před zahájením nového legislativního cyklu během příštího roku – vzhledem k tomu jak důležité je dodržet nasazené standardy spravedlnosti v rámci veřejných funkcí i jejich odměňování.Miroslav Nacher z hnutí ANO se ve svých vyjádřeních zaměřil na problematiku platů politiků, přičemž kritizoval způsob, jakým tato tématika bývá prezentována. Podle něj je to podobné jako “tahání králíků z klobouku,” kdy se vyvolávají problémy, které nebyly dostatečně prozkoumány a diskutovány. Upozornil, že prvním návrhem na zmrazení platů politiků byl návrh Miroslava Kalouska a tento krok vždy souvisel s ekonomickými podmínkami v zemi. Nacher zdůraznil, že hnutí ANO tímto způsobem neobjevuje nic nového.
Nacher toto téma dále rozvinul tím, že by bylo fér spojit platy politiků s hrubým domácím produktem (HDP). Navrhl, aby mzdy politiků rostly v závislosti na růstu HDP a klesaly při jeho poklesu. Tímto způsobem by podle něj politici nesli odpovědnost za své rozhodování a jeho dopad na ekonomiku země. Okomentoval také populismus v politice a označil ho za změnu názorů podle aktuálních potřeb.
Dále kritizoval kolegy ze strany Pirátů za to, že během svého vládního působení neřešili otázku platu politiků av současnosti ji ostře sledují jako opozice. Zdá se mu to jako projev nesouladu mezi názory vyjadřovanými v době vlády a nyní v opozičním postavení.
Nacher pak navrhl provokativní myšlenku o tom ,že platy volených představitelů by mohly být odvozeny od jejich předchozích příjmů ze soukromého sektoru. Tento přístup by mohl nastolit otázku atraktivity výkonu politických funkcí pro úspěšné jednotlivce z jiných oborů.
Podle Nacherova názoru lidé často pociťují frustraci ohledně platových rozdílům mezi sférou veřejného sektoru a ostatními profesemi; ti úspěšní z privátního sektoru si mnohdy nechtějí snížit svůj příjem vstupem do politiky. Dalo by se tedy říci, že nižší platy odrazují talentované jednotlivce od zapojení do veřejné správy.
Celkově Nacher apeluje na otevřenou diskusi o platech ve veřejném sektoru takovým způsobem, aby byla respektována realita ekonomiky i motivace lidí přicházejících do politických rolí. Vytvoření spravedlivějšího systému platového ohodnocení může podle něj povzbudit více úspěšnému jedincům vstoupit do oblasti politiky.Nacher (ANO) vyzývá, že situace okolo aktuálních politických rozhodnutí nejen vyvolává emoční témata, ale také odhaluje způsob, jakým jsou tyto záležitosti prezentovány veřejnosti. Podle jeho názoru je to jako tahat králíky z klobouku – plné překvapení a nečekané výstupy. Politika by měla fungovat transparentně a otevřeně, avšak v poslední době se zdá, že míra kontroverze převažuje nad rozumnými debatami o zásadních otázkách.
Je důležité mít na paměti příjmové pozadí politiků a jejich motivaci vstoupit do veřejného života. Zda se jim v politice daří či nikoli může být zajímavou sociologickou sondou. Ti lidé s vysokými příjmy mají často různé ambice než ti s nižšími příjmy; přitom oba typy jedinců mohou do politiky přinést cenné myšlenky a zkušenosti. Každý však čelí jiným tlakům a očekáváním, což vytváří dynamiku mezi jejich osobním životem a úkoly spojenými s výkonem funkce.
Nacher považuje za problematické to, že vláda neudělala krok vpřed správným způsobem. Umožnění zapojení lidí s kompetentností do politiky vyžaduje jasná kritéria kvality i adekvátní finanční ohodnocení těchto osobností za jejich práci ve veřejném sektoru. Bez dostatečné motivace pro schopné odborníky není jednoduché očekávat pozitivní změny v politickém prostředí.
Podle Nachera je zásadní problém téma transparentnosti návrhů předložených vládou – ty jsou mnohdy zpracovány bez řádného uvážení kontroverzí či dopadů na voliče. Taktiky stávajícího vedení nebyly vždy legitimizovány objektivním hodnocením situace; spíš byly upravovány podle momentální potřeby nebo tlaku na veřejnost.
Nacher končí názorově silně tím, že věc byla podceněna nejen ze strany vlády samotné, ale i ze strany mediální prezentace této problematiky – nedostatek důvěry v oficiální postup vytváří obavy občanů o efektivitu správy země jako takové. Apeluje na kolegy ve sněmovně i mimo ni k většímu zamyšlení nad procesem schvalování legislativních návrhů.
Na závěr Nacher podtrhuje nutnost dárci jasných hodnot ve společnosti – co vlastně znamená slušná politika? Kde leží pravda nejen pro jednotlivce ale zejména pro celou společnost? Je třeba najít rovnováhu mezi potřebnou reformou systému a zachováním základních principů demokratického vládnutí.