Luděk Niedermayer, europoslanec za TOP 09, zdůraznil, že zisk čerpacích stanic není určen pouze marží, ale také náklady a objemem prodaného paliva. Tento aspekt ukazuje na komplexnost situace v oblasti prodeje pohonných hmot. Názory na to, kdo vlastně distribuuje palivo k pumpám, se liší; podle Niedermayera by distributor měl být ten, kdo zajišťuje dopravu suroviny od rafinerií či skladišť přímo na čerpací stanice.
Nedávná vládní regulace cen je předmětem mnoha diskusí. Někteří odborníci považují aktuální úpravy za cenové limity namísto skutečné regulace marží. Na trhu může docházet k různým cenovým hladinám v závislosti na nákladech za dopravu nebo velikosti zakázky jednotlivých dodavatelů. Dalo by se říct, že i s identickou “marží” mohou býti konečné ceny rozmanité napříč různými pumpami.
Existence rozdílných marží má svůj důvod – každá čerpací stanice operuje s jinými náklady a objemy prodeje. To znamená, že ziskovost pumpy nemůže být posuzována pouze podle výše marže; je třeba brát v potaz také celkové náklady a množství prodaného paliva. Což vyzdvihuje nesoulad mezi teoretickým výpočtem marže a praktickou realitou podnikání.
Dalším problémem spojeným se snížení daně je jeho potenciální neefektivnost jako formy sociální politiky. Takové rozhodnutí by totiž mohlo mít nejen nejistý dopad na ekonomiku jednotlivců či firem, ale také by mohlo vedlejšími efekty zkreslit trh tímto způsobem zvýhodňující určité skupiny občanů oproti jiným.
Andrej Babiš měl pravděpodobně důvody pro to přijmout tento krok (snížení daně); lákavější nabídka voličům však nemusí vycházet do budoucna jako moudrý krok pro státní finance vzhledem k poklesu reálné výše spotřebních daní kvůli inflaci již trvajícímu léta.
Zřejmě zasahujeme do širších ekonomických problémů zmíněných strukturálních politických rozhodnutí souvisejících s levnými palivy či alkoholem – politikou krátkodobého užitku ignorující dlouhodobé následky pro českou ekonomiku a veřejné finance.