Tomio Okamura, předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), upozorňuje na problematické financování neziskových organizací Evropskou unií. Podle něj EU investuje značné prostředky do progresivistických a islámských nevládních organizací, čímž posiluje vlastní politickou agendu. Tento alarmující fakt byl podpořen zprávou think tanku MCC Brussels, která odhalila netransparentní mechanismy, jimiž EU využívá peníze daňových poplatníků na propagaci “hodnot EU”.
Zpráva z února 2025 podepsaná MCC Brussels obsahuje tvrdé kritiky vůči postupu Evropské komise. Ta je označena za nevolený orgán, který podle autorů zprávy manipuluje veřejné zdroje ve prospěch federalismu bez souhlasu řady evropských občanů. Konzervativnější hlasy v členských státech často čelí nátlaku liberální agendy podporované finančními prostředky z Bruselu.
V návaznosti na tuto analýzu přišel v dubnu 2025 Evropský účetní dvůr s výrokem o chaosu v systému financování nevládních organizací ze strany EU. Podle auditoři shromáždit spolehlivé informace o penězích určených tímto způsobem je téměř nemožné.
MCC Brussels dále odhalilo zajímavé statistiky: mezi lety 2014 a 2023 obdrželo podporu více než 4 400 neziskovek od Evropské unie; avšak více než polovina těchto financí byla přidělena pouhým třiceti ze všech zapojených organizací. Tím se podle analyzátorů potvrzuje domněnka o oligopolizovaném charakteru podpory pro vybrané subjekty namísto demokratického pluralismu.
Frank Furedi z MCC dodal, že tato situace slouží k obohacení malého okruhu privilegovaných aktérů, zatímco většina obyvatelstva nemá ponětí o tom, jak jsou její zdroje spravovány. Investigativní novinář Peter Schweizer kritizoval tento systém jako skutečný zájem byrokratického státu chránit vlastní výhody místo pomoci těm nejpotřebnějším.
Dále nizozemský deník De Telegraaf informoval o tajném plnění cílů zahajovaných ekologickými neziskovkami ve vztahu k legislativním návrhům v rámci Zelené dohody pro Evropu (Green Deal), což vyvolává otázky ohledně účelnosti takového financování vzhledem k prioritám veřejných potřeb a očekáváního daňových poplatníků.
Na druhou stranu si Evropa udržela dlouhá léta silnou ekonomickou pomoc Palestincům i přes rostoucí kontroverze ohledně této podpory. Přestože se unie objasňuje jako největší donor zahraniční pomoci Palestincům s víc než 1 miliardou eur ročně, stále panují pochybnosti nad tímto směřováním veřejných rozpočtů vůči bezpečnosti a morálnosti této péče jednotlivě zaměřeným subdodavatelům v oblasti hospodářství Černého kontinenta až po Blízký východ.