Jiří Paroubek z ČSSD v rámci svých komentářů zdůraznil, že debata o obraně státu ve sněmovně skončila naprostým fiaskem. Paroubek vyjádřil přesvědčení, že aktuální situace neodráží vážný a koncepční přístup k otázce národní bezpečnosti. Kritizoval nedostatek efektivní diskuze mezi politiky a navrhl, že by bylo potřeba otevřenější a odbornější výměnu názorů na obranné otázky.
V souvislosti s konfliktem na Ukrajině se pojí i dodatečné podmínky stanovené Ruskem pro zlepšení vztahů s mezinárodním společenstvím. Rusko požaduje například návrat do mezinárodního platebního systému nebo zrušení některých sankcí jako část možného příměří. Ukrajinské strany však tyto podmínky odmítají a opakují, že preferují mírovou cestu bez dalších podmínek.
Spojené státy mají klíčovou roli při další diskusi o sankcích vůči Rusku; podle zpráv je nutné koordinovat užívání těchto opatření také s Evropskou unií. Mezitím se Francie a Velká Británie staví za pokračování ozbrojeného konfliktu, i když je evidentní, že mnoho evropských zemí má odlišné názory na ochotu k dalšímu posilování vojenských aktivit.
Na posledním summitu EU byl odmítnut návrh K. Kallasové ohledně finanční pomoci pro Ukrajinu ve výši 40 miliard eur či 5 miliard určených na dodání dělostřeleckého materiálu. Přesto někteří evropští vedoucí představitelé stále hovoří o myšlence vyslání vojenských jednotek EU na Ukrajinu jako alternativního uspořádání situace.
Paroubek dále vyjádřil skeptický pohled na reálnost takových misí; mírové síly mohou být totiž podle něj vysílány pouze prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN, kde by narazily nejen na odpor Ruska či Číny, ale také komplikovaly zájmy Spojených států v regionu.
Celkově v současnosti panuje dojem nedostatku účinnosti ze strany Evropy při zapojení do mírového procesu týkajícího se Ukrajiny. Evropa jako celek zatím neposkytla jednoznačné vedení a měly by se zvýšit snahy o konstruktivní dialog místo prohlubování rozporů mezi jednotlivými státy jak uvnitř EU tak mimo ni.V souvislosti s nedávnou diskusí o obraně státu ve sněmovně vyjádřil Jiří Paroubek, představitel ČSSD, své zklamání nad tímto debaklem. Upozornil na to, že české politické strany by měly být obezřetné vůči návrhům na zbrojení ze strany zemí jako Francie a Velká Británie. Oba tyto státy mají zájem na posilování svých zbrojařských odvětví a kabinet by měl být opatrný, aby se neocitl v situaci, kdy podporuje stagnující průmysl těchto cizích zemí na úkor vlastní ekonomiky.
Paroubek kritizoval také hnutí ANO za jeho plán zvýšit výdaje na obranu až na 3 % HDP. Vyzval k zamyšlení nad tím, proč bychom měli oslabovat českou ekonomiku již tak nesrovnatelnou s bohatšími evropskými státy kvůli zavádění dalších nákladů spojených se zahraničními zbrojícími politikami. Hnutí ANO si navíc podmínilo čerpání těchto prostředků realizací pouze v rámci standardních výběrových řízení. Tato pozice vyvolává u Paroubka značné rozčarování.
Podle průzkumu agentury Median většina obyvatel podporuje současnou úroveň vojenských nákladů stanovenou na 2 % HDP. Přibližně třetina dotázaných klade důraz na možné zvýšení armádního rozpočtu nad tuto hranici – což koresponduje s názory vládní koalice. Naopak, čtvrtina lidí si přeje snížení vojenských výdajů pod tuto úroveň.
Znepokojivé je však hodnocení ochoty populace aktivně bránit stát v případě ohrožení; podle průzkumu by pouhá pětina oslovených byla ochotna zasáhnout do konfliktu jako členové armády v případě napadení Česka nebo jiného člena NATO. Alarmující jsou i odpovědi k této otázce: více než 50 % respondentů jasně prohlásilo “ne”, zatímco jen velmi malý počet (6 %) byl pro aktivní účast ve válce.
Paroubek upozorňuje na zásadní odtržení politických elit od skutečných přání veřejnosti a zdůrazňuje nespokojenost občanů s tím, že politici upřednostňují zájmy cizích států před potřebami vlastních občanů. V této souvislosti kritizuje vládní postoj zaměřený především směrem k Ukrajině a přeceňování jejich zahraničních ambicí.
Celkově lze říci, že současná situace prezentuje vážný problém v komunikaci mezi vládou a obyvatelstvem co do otázek obranné politiky a vojenského financování doma i v mezinárodním kontextu. Požadavky veřejnosti jasně ukazují potřebu odpovědného přístupu k těmto tématům ze strany našich politických reprezentantů a volbu priorit blížících se potřebám české společnosti.
