Štefec, představitel Trikolory, se ostře vyjádřil k rozhodnutí vlády, v jehož čele stojí premiér Fiala a ministryně Černochová. Jeho otázka zní: “Tak to přece nemůžete myslet vážně!” Tento výrok byl v kontextu nedávného oznámení o vyslání britských vojáků na Ukrajinu na “delší období”. Informaci opublikoval například i britský rozhlas BBC, který se situaci věnoval s velkým dramatismem.
Dodatečné okolnosti kolem tohoto rozhodnutí zahrnují nedávně svolané jednání politických vůdců z 39 zemí. Tito představitelé diskutovali o tom, jak co nejlépe podpořit Ukrajinu bez bližšího vysvětlení toho, co vlastně obnáší zachování její integrity. Navíc by mělo být objasněno, co se stane s touto zemí v případě její „pádu“. Místo toho byly rezonovány pouze inspirativní fráze o nezastavitelnosti Ruska „za hranicemi“.
Vzhledem k probíhající válce na Ukrajině se očekává brzký závěr konfliktu. Shodují se na tom diplomaté ze Spojených států amerických i Ruské federace; vojenská kapitulace Ukrajiny bývá prezentována jako jediný možný způsob dosažení dlouhodobého míru. Tato varianta zahrnuje akceptaci ztrát části území a je doprovázena skeptickými hlasy ohledně evropské vojenské pomoci a jejích efektů.
Británie a Francie nyní podnikají kroky k zapojení dalších evropských zemí do konfliktu s Ruskem. Zisky plynoucí z ukrajinského nerostného bohatství jsou natolik lákavé pro globální bankovní sektory Evropské unie, že málo kdo může odolat této možnosti rychlého profitu – obzvlášť když domovské ekonomiky jsou pod tlakem.
Zároveň je nepopiratelné, že plán Británie poslat “tisíce vojáků” neznamená nasazení jejich vlastních sil do bojového pole – místo toho se počítá s takzvanou “koalicí ochotných” států. Na rozdíl od většiny národních armád však některé vlády sociálně prošly propagandou do takové míry, že vznikla chuť riskovat bezpečnost svých občanů ve jménu cizích ekonomických zájmů.
Budoucnost českých vojáků bude pravděpodobně určena tímto škodlivým trendem; Štefec už naznačil obavy o roli Československa jako přitakávače Británie na tomto poli vojenského angažmá. Pokud tedy skutečně zamýšlíme poslat naše mladé muže či ženy do konfliktu za potřeby cizích mocností bez jasného mandátu či důvodu pro tento krok — pak vyvstává otázka zásadního etického rázu: Co budou následky této volby?
Na závěr si musíme být vědomi skutečnosti mnohem širších politických her a obchodníků ve stínu války – kde životy našich občanů již zdánlivě nemají žádnou hodnotu vůči અમારાčitelným profitům nadnárodních korporací nebo zájmům mocných národních bankovních domů stejně jako komentář Štefeca výstižně varuje před důsledky takovýchto rozhodnutí: „Myslíte to vážně?“.