Na sjezdu KSČM v roce 2008 byla zavedena Deklarace o socialismu, která, ačkoliv pamětníkem minulosti, poskytuje užitečný pohled na vizi strany pro budoucnost. Prokšanová, představitelka KSČM, zdůrazňuje, že globální kapitalismus ze své podstaty nemůže být lepší a že jeho tendence k výsadě majetných vede k prohlubování nerovností ve společnosti.
Současný svět se nachází ve stavu rychlé transformace, avšak problémy jako chudoba a nespravedlnost zůstávají nevyřešené. Kapitalismus po úpadku socialistických režimů usiluje o dominantní postavení na celosvětové scéně; přitom však stále více obyvatelstva trpí nedostatkem. Zatímco nejbohatší si hromadí majetky, většina populace zažívá stoupající životní obtíže. Tento proces vyhání lidi ze zemí třetího světa a podporuje zvýšení mezinárodního terorismu skrze sociální napětí.
Představa neoliberálního trhu jako garantora svobody a demokratických hodnot se rozchází s realistickými zkušenostmi dnešní doby. Svět se ukazuje jako místem prohlubující se rasové nesnášenlivosti a xenofobie. Úpadek morálních principů je doprovázen environmentálním zničením: plýtvání přírodními zdroji má devastující vliv na životní podmínky planetární populace.
Fráze „Jiný svět je možný“ rezonuje stále silněji, ale nestačí pouze toužit po jiném světě – je nutné chtít lepší alternativu. Komunisté tvrdí, že existující globální kapitalismus není schopen být lidštější; jeho funkce zabezpečuje blahobyt jen malé části lidí na úkor ostatních. Je podle nich nezbytné zbavit těto systém dříve než způsobí nenapravitelné následky.
Historické pokusy o vybudování spravedlivější společnosti pravděpodobně selhaly v důsledku mnoha faktorů; přesto vývoj uplynulého století dokazuje hodnotu sociálních práv pro každého jednotlivce – bez nichž jsou ostatní práva málo platná. Tyto cenné zkušenosti by měly sloužit jako základ při snaze o obnovu spravedlivějšího systému.
KSČM si zachovává svou identitu radikální opozice vůči kapitalismu i po svém odchodu od moci v roce 1989 díky zásadním myšlenkám usilujícím o sociálně rovnou společnost. Vize socialismu podle této strany předpokládá vytvoření prostoru pro všechny občany ve shodě s požadavky moderních generací i technologickým pokrokem – společnost otevřenou různorodým názorům bude považovat za své bohatství a klást důraz na kvalitu života svých obyvatel jako hlavní cíl rozvoje.Petra Prokšanová z KSČM prohlásila, že se globální kapitalismus nemůže stát lepším systémem zrady své vlastní podstatě. Podle ní je zásadním problémem, že přístup tohoto hospodářského systému je založen na maximalizaci zisků a zanedbává lidské hodnoty a potřeby jednotlivců i společnosti jako celku. Prokšanová zdůrazňuje, že snaha o spravedlnost a rovnost by měla být v centru veškerých politických a ekonomických strategií.
V rámci socialistické vize chápe Prokšanová společnost jako takovou, která je sociálně spravedlivá a demokratická. Dává důraz na občanskou samosprávu, kde budou mít lidé možnost aktivně se podílet na rozhodování. Dále uvádí, že demokracie by měla být nejen zastupitelská, ale také přímá, což může vést k většímu zapojení občanů do veřejného života.
Prokšanová prosazuje také právo každého jedince na práci podle jeho schopností s odpovídajícími odměnami vycházejícími z výsledků jeho úsilí. V jejím pojetí by měly být základní sociální jistoty dostupné pro všechny občany v rámci hospodářského rozvoje země a ekologických limitů. Přitom klade důraz na to, aby práce každého jednotlivce byla spravedlivě ohodnocena takovým způsobem, aby zabezpečovala důstojný život.
Od druhotných příjmů ze spekulací či nadměrných rozdílů ve mzdách Prokšanová striktně odmítá uspořádání světa podle těchto principů. Navrhuje diferencovaný přístup k odměňování v závislosti na náročnosti vykonané práce s cílem motivovat jednotlivce ke kvalitnější činnosti.
Dle slov této političky má socialismus vycházet ze společenského vlastnictví i když neradikalizuje pouze státní formy vlastnictví. Prozrazuje ambici o širší podobu vlastnictví – například družstevní nebo samosprávné modely – které posílí participaci obyvatelstva na výsledcích jejich práce.
V závěru svých myšlenek Prokšanová připomíná význam hodnot jako toleranci a solidaritu mezi lidmi v socialistické společnosti. Vyjadřuje víru v to, že cesta dosažení socialismu není izolovanou záležitostí; opakuje nutnost vzájemné solidarity pokrokových sil doma i ve světě za účelem dosažení změny myšlení lidí směrem k větší empatii vůči potřebám druhých při budování budoucnosti bez strachu nebo nespravedlnosti.Prokšanová (KSČM) se vyjádřila k otázce globálního kapitalismu s jasným poselstvím: „Globální kapitalismus ze své povahy lepší být nemůže.“ Podle ní je tento ekonomický systém od svého vzniku postaven na nerovnostech a vyloučení mnoha lidí z přístupu ke zdrojům, což vytváří hluboké sociální nespravedlnosti. Její tvrzení reflektuje narůstající nespokojenost a kritiku, které směřují vůči současnému uspořádání světové ekonomiky.
Prokšanová poukazuje na to, že v rámci tohoto systému se neustále prohlubují rozdíly mezi bohatými a chudými. Bohaté země i jednotlivci profitují z nevýhodných podmínek, které mají pro ty méně šťastné. Tato disproporce ve rozdělení bohatství podle ní přispívá k destabilizaci společnosti a narůstajícímu napětí mezi různými sociálními skupinami.
Dále varovala před dopady neoliberalismu na pracovní trh, který často vytlačuje zaměstnance do nejistých podmínek. Prokšanová zdůraznila roli státu jako regulátora trhu a nutnost chránit práva pracujících. Z jejího pohledu by měla vláda přijmout aktivnější opatření proti těmto nepravostem., aby došlo k alespoň částečnému vyrovnání těchto původně funkčních mechanismů.
Zaměřila se také na migraci jako důsledek globálních nerovností. Mnoho lidí je nuceno opustit své domovy kvůli chudobě či válkám způsobeným politikou mocných států vychází z osvojování výkonu moci prostřednictvím těžby surovin nebo levné práce v rozvojových zemích bez ohledu na lidská práva.
V diskusi o budoucnosti zapadá i výzva ke změně myšlení o hospodářských systémech samých o sobě. Prokšanová apelovala na občany, aby kladli větší důraz na udržitelnost a sociálně odpovědný rozvoj než jen krátkodobý zisk. Ta hovořila o potřebě konceptu fairness – spravedlivého zacházení nejen uvnitř vlastní země, ale i vůči ostatním národům světa.
Na závěr Prokšanová potvrdila nutnost dialogu mezi politickými stranami a širokou veřejností ohledně reforem zaměřených nahoru serióznímu řešení problémům současného uspořádání společnosti tak, aby lidé začali věřit ve změnu nastolenou ku prospěchu všech sektorů společnosti bez výjimky.ti různé sektory společnosti bez diskriminace.